Když soused nenávidí souseda: To je cíl vlivových operací v regionech, říká expertka Klusová

To, že za nedávnou štvavou kampaní na Těšínsku stojí Rusko, si myslí i výzkumnice z Psychologického ústavu Akademie věd ČR a expertka na hybridní hrozby Eva Klusová. V rozhovoru pro Okraj popisuje mechanismus manipulativních kampaní, které cílí na identitu a historická traumata lidí v regionech.

Reakci jak místního obyvatelstva, tak médií i politiků - především těch polských - vnímá vesměs pozitivně. „Nenechme se rozeštvat,“ vyzval například polský ministr zahraničí Radosław Sikorski, což je podle ní správný spojující přístup.

Ani přes včasnou reakci to podle ní neznamená, že byl útok neúspěšný. „Šlo o jednu kulku v celé válce. I tak to útočníkům řeklo, kam mají ‚střílet‘ příště,“ vysvětluje.

Když soused začne nenávidět souseda

Proč je důležité se věnovat nějaké lživé kampani anonymního účtu na sociálních sítích?

Důležité je, co to vlastně je hybridní a kognitivní válčení. Hybridní válčení využívá všech možných prostředků k tomu, abychom vyhráli nad nepřítelem s co nejmenší ekonomickou ztrátou. Jde také o veškeré druhy manipulace či klamu. Proto je důležité, když se něco takového stane, detekovat, kdo to dělá, a co nejrychleji se tomu postavit. Pomalá reakce totiž nalomí lidem důvěru - v sebe samé, ve vlastní komunitu, město a zejména v instituce dané demokracie.

To je totiž to, o co tady Rusku a Číně běží. Jejich největším nepřítelem je model liberální demokracie a svoboda, protože je velmi inspirativní pro jejich vlastní národ. Jejich lidé by potom chtěli to stejné. Takže my, pokud chceme uchovat svobodu a lidskoprávní rozměr liberální demokracie, se musíme dívat, kdo nás ideologicky ohrožuje. I z výroční zprávy Bezpečnostní informační služby máme jasnou odpověď: Rusko a Čína.

Jak do toho zapadá slogan „Těšínsko je české“ a v čem je problematický?

Když v regionu, kde je problematická historie, komplikovaná ekonomická transformace z 90. let i jisté transgenerační trauma, vznikne taková lživá kampaň, je důležité se zamyslet nad tím, jak kognitivní válčení útočí na určité cílové skupiny. Na to, kým se cítím být.

Dám příklad. Pokud se na prvním místě identifikuji jako rodič, největší útok na mě bude skrze moje děti. Například: „Zavlečeme děti do války.“ Pokud se identifikuji s nějakým regionem, například s těšínským Slezskem, a někdo na tuto identitu zaútočí, velmi úspěšně může rozhádat společnost. Na jaře byla velmi úspěšná kampaň ohledně sjezdu sudetských Němců v Brně. Tam byla zase třeba sudetská identita, která cílila na pocit, že někdo chce vzít něco, co je moje.

Jak rychle to může z takové vlivové operace dojít k tomu, že v jednom regionu soused začne nenávidět své sousedy?

Nebo než do sebe lidé začnou střílet vždycky říkám...

Nechtěl jsem jít úplně do extrémů, ale je to asi ta finální destinace...

Objektivně je to cílem takové operace. Jak se říká v metafoře s mravenci ve sklenici - když do sklenice dáte červené a černé mravence a zatřepete s nimi, začnou proti sobě bojovat, protože se cítí ohrožení. Princip je stejný.

Máte v regionu určité identity, někdo, klidně cizí stát, začne třepat sklenicí, kterou mohou být třeba sociální sítě a falešné weby. V online prostoru je strašně jednoduché docílit toho, aby se lidé najednou cítili ohroženi a snažili se chránit, co je jejich.

Spíš Rusko než někdo z lidu

Co se s tím dá v regionech dělat?

Evropské unii se opravdu daří její regionální programy, které se snaží docílit jisté koheze. Půjčila bych si citát spisovatele Leoše Kyši: „Nikdy předtím nebyly česko-polské vztahy v pohraničí tak dobré.“ Je to i díky tomu, že Evropská unie opravdu pracuje jak na té kulturní rovině vzájemných spoluprací, tak nám vzkvétá byznys. Opravdu jediná invaze mezi Čechy a Poláky, která se momentálně objevuje, jsou nájezdy na supermarkety, kdy buď na jedné straně Olše, nebo na druhé straně má nějaký obchod akci. Je to místní folklór, ale právě to asi naštěstí Rusko nepochopilo, že je zde tahle měkká síla, která pomáhá držet region dohromady. Lidé vidí mnohem větší benefit spolupráce než to, že bychom se tady škrábali do očí kvůli dvojjazyčným nápisům nebo starým křivdám.

Několikrát zaznělo Rusko. Máme nějaký konkrétní důkaz pro to, abychom mohli říct, že jde skutečně o vlivovou operaci Ruska či jde spíše o podobnost kampaní, které používá?

Jde o princip Ockhamovy břitvy, že největší pravděpodobnost je Rusko. Proč říkáme, že tam je stopa či podezření? Protože atribuovat nějaký stát trvá čas z hlediska té analýzy. To opravdu musí v České republice dělat třeba BIS, Národní úřad pro informační a kybernetickou bezpečnost z pohledu těch webů, nebo jakákoli rozvědka, která má mnohem lepší schopnost potřebné analýzy. Mohou to vypátrat i nezávislí OSINT analytici, kteří dělají analýzy z otevřených zdrojů, pokud to půjde.

Ale pozor, nemusí to být zorganizované ani přímo z Kremlu, aby to byla „ruská vlivová operace“. To, co z literatury i praxe vyniká, je, že Rusko je velmi šikovné v rekrutaci místních operativců, buď z ideologických, nebo finančních důvodů. Na Telegramu je velká spousta inzerátů na nekalé praktiky a lidé, kteří mohou být například zklamaní v životě, si za to vezmou těch pár desítek tisíc a rádi to udělají sami. Ale je to pro Rusko. Takže jestli to udělal místní operativec, jestli to udělala nějaká místní skupina, která sympatizuje s Kremlem a jeho politikou, nebo to zorganizovala jakákoli ruská rozvědka, to je momentálně jedno. Jsem přesvědčená, že to není organický efekt česko-polských nesvárů. Myslím si, že to nebyl žádný místní aktér, ani tak, jak jsem četla v komentářích, že by to byla nějaká místní organizace. Když se podíváme, jak ta operace vznikla, je příliš profesionální a příliš komplexní na to, abych z toho vinila místní aktivisty.

Přestože se jako místní tvářil. Falešný účet Sikora Adam, který kampaň šířil, dokonce měl na profilu AI generovaný inzerát prodeje neexistujícího domu v okolí...

Podobně fungují řetězové e-maily v České republice. Vytváří pocit, že vám to říká váš soused, někdo, kdo se vám snaží namluvit, že je vám blízký. Hrají to na stránku lokálnosti, důvěry a toho, že i ten text je vlastně velmi přátelský, komunitní. A na místní identitu, protože to má místní jméno i příjmení. Až na to, což zase zaznamenali místní občané, že tam něco nehraje.

„Žádná kampaň není úplně spackaná“

Jak hodnotíte reakci jak občanů Těšínska, tak potom i politickou reakci?

Velmi dobře zareagovala místní média, jako Zwrot, vy či celostátní Seznam Zprávy. Tato média okamžitě, místo toho, aby o tom začala hned psát, si velmi zodpovědně řekla: „Dobře, pojďme to prozkoumat a zanalyzovat,“ což je správný postup. Nemáme dávat okamžité úsudky, ale ověřovat fakta.

Jak na polské, tak na české straně dokázaly tím, že mají takovou čtenost v rámci celé republiky, zalarmovat i vládu České republiky a dotazovat se natolik dobře a přesně, aby i politici, pro které to možná v ten daný okamžik nebyla priorita, zareagovali. Polská strana - myslím tím vládní politici - zareagovala v tomto momentě mnohem dřív než česká.

V čem byla rozdílná ta reakce Česka a Polska a čím si to vysvětlujete?

Opět je to identitární. V Polsku od první třídy základní školy čtete ve veškeré literatuře, kdo je váš nepřítel. Já vždycky říkám, že to, co tvoří naši identitu, jsou příběhy, a v Polsku jsou ty příběhy o zlém Rusku. Tak jako je Karkulka o zlém vlkovi, tak v Polsku je ta identita tvořena historií válek s Ruskem nebo se Sovětským svazem. V České republice tohle úplně takhle ukotvené identitárně nemáme, byť jsou události, které nás taky formují. To, čemu zase nerozumí Francouzi nebo Španělé, je, že my máme velmi silnou podezíravost vůči Kremlu. Poláci to mají krát deset. To znamená, že když se něco takového objevilo, oni v tom momentě okamžitě metaforicky vytahují šavli a jdou bojovat. Proto ta reakce byla rychlá, proto byla velmi dobře cílená. Musím vyzdvihnout reakci polského ministra zahraničí Radosława Sikorského. Velmi dobře to pojmenoval, velmi rychle reagoval. Nebyla tam žádná bojovnost, nebyl tam posměch ani ironie. Bylo to velmi dobré a cílené z pohledu strategické komunikace státu.

A co čeští politici?

Česká strana reagovala reaktivně. Viděla jsem příspěvek na Instagramu Ministerstva zahraničních věcí. Ten byl z mého pohledu trošku, pokud si mohu dovolit střelit gól do vlastní branky, nešťastný v tom, že vyzněl jako přiznání nějakého konfliktu nebo sporu o území. On nám v tom příspěvku vlastně říkal: „Ano, máme s Polskem problém o území. Ano, řešíme to, tady je fotografie, jak to ministr řeší.“ V podstatě takhle se to dalo ve zkratce přečíst, což bych dala tři mínus za tento přístup.

View this post on Instagram

A post shared by Ministerstvo zahraničních věcí / Czech MFA (@mzvcr)

I tak mi to z vašeho popisu vyznívá, že ta kampaň úplně podle představ nevyšla. Spackal autor, ať už stát nebo jiná entita, tento útok?

Žádná vlivová operace nikdy není na 100 % spackaná, protože minimálně slouží k tomu, aby sbírala data. To znamená, že i reakce lidí, kteří jen pochybují o tom, kdo za tím stojí, jsou nějakou indicí a řeknou mi: „30 % lidí pochybuje a 10 % těchto konkrétních profilů na Facebooku je antisystémových a na ty mohu cílit příště, protože mi pomohou rozpoutat něco většího.“

Takže je součást většího celku...

Přesně. Každá kampaň je jedna kulka ve válce. Toto byla jedna kulka, kterou jsme odrazili. Super. Ale co nám to řeklo? Kam máme střílet příště a kdo je vůči tomu méně odolný. Takže i v tomto momentě má ta entita data o tom, kdo v tom regionu může být příště naší pátou kolonou v kampani.

Předtím, než vyšel článek na Seznam Zprávách, poslankyně a ostravská náměstkyně primátora Andrea Hoffmannová za Piráty podávala trestní oznámení na neznámého pachatele, ve kterém tuto kauzu popsala. Jde o správný způsob, jak bojovat proti těmto kampaním?

Vím, že spousta lidí, když dochází k potenciálnímu překročení zákona na sítích, má tendenci označovat Policii ČR a říkat: „A co na to Policie ČR?“ Pokud opravdu chcete, aby státní zastupitelství a policie na tyto věci, které mohou naznačovat porušení zákona, reagovaly, musíte podat trestní oznámení. Vy se můžete bránit přímo u té platformy tím, že příspěvek nahlásíte nebo nahlásíte daný profil. To je jeden druh obrany. Vždycky je lepší, když profil nahlásí víc lidí než jeden, ať platforma vidí, že je to relevantní. Zároveň jako občan demokratické společnosti, který chce, aby stát reagoval a občany bránil, je správný postup podat trestní oznámení.

To, že to udělali Piráti, myslím, že mají v pochopení situace v prostředí sociálních sítí výhodu. Paní poslankyně má za sebou analytický tým, který ji pomohl a je schopný připravit podklady, což je správně, takže byla schopna zareagovat velmi rychle. Jde o mechanismus, který je z mého pohledu velmi správný.

Na vině sociální sítě?

Kampaň z velké části probíhala v uzavřených skupinách měst na Facebooku. Jak prostředí této platformy podporuje efektivitu vlivových operací?

Je to kořenová příčina úspěšnosti ruského vlivového působení u nás. Pokud máte bojiště velmi dobře přizpůsobené vašemu válečnému přemýšlení, pak se vám na něm velmi dobře bojuje. Sociální sítě jsou dnes konstruované jako byznys modely zaměřené na pozornost, která evolučně směřuje více k obsahu vyvolávající dominantní emoce přežití. Myslím tím strach, znechucení a hněv. Sekundárním efektem je radikalizace a polarizace.

Jakou má běžný obyvatel Těšínska moc se vůči těmto vlivům bránit a co může dělat, aby se nestal obětí tohoto mechanismu?

Já bych strašně ráda řekla nějaký návod. Ale důležité je si uvědomit, že nikdo z nás není stoprocentně odolný vůči mechanismům těchto manipulací. I když má někdo pocit, že je z intelektuální rodiny, sečtělý a tudíž odolnější - není to úplně tak. Polarizace, tedy rozdělení společnosti, funguje velmi dobře i na tyto intelektuální kruhy. Často vidíme nálepkování: „Tamti dezoláti...“ To je jeden z efektů polarizace společnosti, kdy lidé s nějakou intelektuální výbavou koukají s despektem na lidi z regionu, méně vzdělané lidi nebo lidi, kteří jsou obětí propagandistického působení.

Když se podívám na obsah, který se zobrazuje lidem na Facebooku z okolí Prahy, včetně cílené politické reklamy, a lidem z regionů, je to opravdu nebe a dudy. Na lidi v regionech nebo v dlouhodobě uzavřených skupinách cílí kryptopodvody, různá ekonomická schémata, falešná AI videa a samozřejmě obrovské tuny propagandy. Spirála, do které propadají, pokud nejsou vybaveni kritickým myšlením, je mnohem větší než u osob z jiných kruhů. Je to dané designem sociálních sítí.

Stejně tak jsou mnohem méně odolné děti, které méně regulují emoce nebo ještě nemají rozvinuté kritické myšlení. Stejně tak osamělí senioři, kteří mají oslabené kognitivní funkce, nebo maminky na mateřské, které jsou na delší dobu vyčleněné z většinové společnosti, protože sedí doma s potomkem. To všechno mohou být cílové skupiny, které nám propadají do různých skupin na Facebooku a mohou se manipulací v jistém ohledu vůči něčemu vymezovat. Úsudek se jim netvoří přirozeným způsobem, ale je ovlivněný prostředím, které ne vždycky má dobré úmysly.

Celý rozhovor s analytičkou Evou Klusovou vyjde v Okrajovém podcastu

Rozhovor editovala Simona Janíková