Co bude na místě zbourané Slezanky? Část Opavanů volá po referendu
Slezanka. Jméno bývalého obchodního domu v centru Opavy zaznívalo při výjezdu mobilní redakce Okraje do tohoto města nejčastěji. Opavané řeší, co na jeho místě vznikne. Část z nich chce park a sbírá podpisy pro vyhlášení referenda. To ale podle odborníků nemusí dopadnout podle jejich představ.
Letos v polovině února do centra Opavy dorazily demoliční stroje a začaly strhávat k zemi část chátrající Slezanky. S mizejícími zdmi bývalého obchodního domu se otevřel neobvyklý pohled na zadní část konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie. Právě o tento nový výhled by řada Opavanů nechtěla přijít. Budoucnost prostranství po Slezance byla jedním z nejčastějších témat, která lidé zmiňovali v mobilní redakci Okraje v červenci v Opavě. Mnozí si přejí, aby prostor zůstal otevřený a nezakryla jej nová zástavba.
Vedení města však má s místem jiné plány - počítá s výstavbou koncertního sálu, bytů a podzemních garáží. Část nespokojených obyvatel proto chtěla už v červnu na městském zastupitelstvu prosadit vyhlášení referenda, ve kterém by lidé o plánované zástavbě rozhodli sami. Zástupci vedení města ale návrh zamítli projednat.
„Čekali jsme tam asi osm hodin než nám dovolili promluvit a pak to hned odmítli. Myslím, že to byl zlý úmysl od vedení města,“ kritizuje postup radnice jeden z iniciátorů petice za referendum Jindřich Hruška.
Podle vládní koalice, kterou tvoří hnutí ANO, Občané městských částí Opavy a Zelení pro Opavu, by vyhlášení referenda bylo předčasné a navrhovaná otázka zavádějící. „Dokud veřejnost nebude mít možnost dozvědět se informace od odborníků a o problematice s nimi veřejně debatovat, nemá referendum smysl,“ vysvětlil současnou pozici vedení města Roman Konečný, tiskový mluvčí radnice.
Má referendum šanci na úspěch?
Odpůrci zástavby se ale nehodlají vzdát a plánují prosadit místní referendum přímo z občanské iniciativy. Podle politologa Slezské univerzity v Opavě Lukáše Vomlely jde o přirozený krok ve chvíli, kdy mají občané pocit, že jim vedení města dostatečně nenaslouchá. „Aby se návrh referenda mohl podat zastupitelstvu, musí se zřídit přípravný výbor a shromáždit dostatečný počet podpisů, což může být ve městech velikosti Opavy trochu problém,“ upozorňuje Vomlela.
Zastánci referenda potřebují získat podpisy deseti procent oprávněných voličů, což v Opavě představuje zhruba čtyři tisíce lidí. „Spojili jsme síly a chceme se na jejich získání zaměřit po podzimních komunálních volbách,“ popisuje další postup Hruška. Pokud se podpisy podaří získat, zastupitelé o referendu budou muset jednat. Kdyby jej pak odmítli vyhlásit, může se výbor obrátit na soud.
Ani vyhlášení referenda ale místním nezaručuje úspěch. „Aby byl výsledek pro zastupitelstvo závazný, musí k urnám dorazit alespoň 35 procent voličů a nadpoloviční většina z nich musí na otázku odpovědět kladně,“ připomíná politolog Vomlela zákonná pravidla. A dodává, že klíčová je především správně položená otázka, na kterou občané jednoduše odpoví ano nebo ne, a pod kterou si musí jasně představit, o čem hlasují.
Sběr podpisů vítají i někteří obyvatelé, se kterými redakce Okraje v ulicích mluvila. Po dokončení demolic by na místě nejraději viděli park. Záměr vybudovat podzemní garáže v některých z nich budí obavy z nárůstu dopravy a posílení hluku v historickém centru. Kritici radničního plánu argumentují tím, že v okolí centra už nyní fungují tři jiná parkoviště.
„Vidím problém v tom, že na místě Slezanky má vzniknout celá zóna budov a byty, které budou v soukromých rukou. Ale lidé přece potřebují parky, aby se jim v městě dobře žilo a my si toto cenné místo zastavíme,“ kritizovala v mobilní redakci plány města paní Marie. Ona a řada dalších Opavanů vnímají referendum jako cestu, jak zeleň v centru obhájit.
Podoba lokality zatím zůstává podle tiskového mluvčího Konečného záměrně otevřená. „Zadání architektonicko-urbanistické soutěže vznikne na základě odborných zkušeností i podnětů veřejnosti,“ tvrdí mluvčí. Mezi zvažovanými možnostmi má být podle něj i ponechání prostoru bez nové zástavby.
Skepticky se k referendu staví architektka Alžběta Varyš Majnušová, která o budoucnosti Slezanky s místními diskutovala v mobilní redakci Okraje. „Po referendu může stále zůstat početná skupina lidí, kteří budou nespokojení. Zapojení veřejnosti je důležité, ale mluvíme o prostorech, které je třeba vyřešit odborně v souvislostech historického centra i města jako celku,“ zdůrazňuje architektka význam urbanistických analýz, které podle ní ve srovnání s hlasováním veřejnosti více zohledňují dlouhodobé fungování města.
Varyš Majnušová stála společně s architektem Tomášem Bindrem za otevřeným dopisem, kterým už v únoru vyzvali vedení města k dialogu s odbornou i širší veřejností o budoucnosti Slezanky.
Natálie Nevřelová
Náměstí bez budovy podle architektky nefunguje
Další z iniciátorů referenda, bývalý opavský primátor Jan Mrázek se domnívá, že rozsáhlé stavební zásahy v centru města jsou problematické. Obává se především narušení gotických základů blízké katedrály. „Prostor kolem konkatedrály je jedním z nejcennějších míst v Opavě, měli bychom k němu přistupovat s maximální citlivostí a místo rozsáhlých stavebních zásahů raději poskytnout budoucím generacím kvalitní veřejný prostor se zelení,“ odmítá Mrázek plán komerční zástavby.
Nechat prostor otevřený jen proto, aby lidé viděli na portál konkatedrály, ale vnímá architekta Varyš Majnušová jako urbanistickou chybu. Upozorňuje, že z architektonického pohledu náměstí funguje pouze tehdy, pokud je pevně vymezeno budovami - bez jasných hranic z něj vyprchává potřebná energie a centrum se postupně vylidňuje. Místo celoplošného parku tak prosazuje novou zástavbu s obchody, byty a zeleným vnitroblokem.
„Přijde mi, že nechat tak velké území v centru města ležet ladem není správné. Máme příležitost oživit město,“ vysvětluje jedna ze zakladatelek Spolku architektury města Opavy. Připomíná navíc, že péče o park v centru města je finančně náročná a pro vedení radnice by bylo těžké ji dlouhodobě udržet na vysoké úrovni. Řešení proto nevidí v obecním referendu, ale spíše v chystané architektonické soutěži.
Reportáž editovala Simona Janíková
