Třinečan vs. CPI Byty. Jak se nájemník z „Domu hrůzy“ soudí o nižší nájem a opravy váznou

Když Stanislav Matuszek před šestnácti lety vdával svou dceru, vzal svatební hosty domů vedlejším vchodem. Tehdy se styděl za neutěšený stav bytového domu, ve kterém bydlí, a který místní nazývají Domem hrůzy. A stud při pohledu na věžák v centru Třince zažívá dodnes. „Soused to nevydržel. Měl strach, že mu vnuci vypadnou ven, a tak si balkón na vlastní náklady opravil,“ ukazuje bývalý hutník na jeden z balkónů. 

Za necelé čtyři dekády, co tu bydlí, se v domě podle něj vyměnila jen okna a zmodernizoval výtah, jinak budova chátrá. „Podívejte, jaké tu máme krásné zákoutí, to je teprve fotogenické,“ pronese s ironií v hlase, zatímco procházíme kolem vybledlé cedule, která visí na oprýskané fasádě a prstem ukazuje na rozbité okno ve čtrnáctipatrovém věžáku. 

Ve svém bytě pak vytahuje fotografie, kterými dokládá, že majitel zanedbává péči o dům i byty dlouhodobě. „Pětkrát jsem byl vytopený, protože nejsou vyměněné stupačky. S rozbitými schody jsem je musel neustále urgovat,“ komentuje fotky třiasedmdesátiletý nájemník. Situace došla až tak daleko, že se Stanislav Matuszek s vlastníkem chátrajícího domu už dva roky soudí, protože odmítá platit vyšší nájem. 

Problémy evropské skupiny jsou cítit až v Třinci

Majitelem domu, ve kterém žije celkem asi tři sta lidí, je jeden z největších poskytovatelů nájemního bydlení v Česku - realitní společnost CPI Byty českého miliardáře Radovana Vítka, jež v Třinci drží přes 3 700 bytů. 

Věžák v Lidické ulici, který, stejně jako většinu bytového portfolia ve městě, odkoupila společnost od Třineckých železáren, se měl od loňska opravovat. O zateplení, opravě balkónů i podloubí tehdy mluvil generální ředitel společnosti Petr Mácha. „Oprav se dočká také střecha a prosklené části domu, které nemají nejlepší izolační schopnosti,“ sliboval občanům před dvěma lety v místním týdeníku Třinecký hutník.

K ničemu takovému ale nedošlo. Proč, pan Matuszek netuší. Když se na slibovanou rekonstrukci ptal na zdejší pobočce firmy, nedostal žádnou odpověď. „Bez zájmu. Tvářili se, jako bychom měli být rádi, že vůbec máme kde bydlet,“ rozčiluje se nájemník.

Zaměstnanci pobočky se podle něj odkazovali na chybějící peníze, o nichž vedení rozhoduje v Praze. Společnost CPI Byty spadá do realitní skupiny CPI Property Group, jež je jednou z největších v Evropě a sídlí v Lucembursku. Skupina je dlouhodobě zadlužená a její hospodaření je také zatížené právními spory majitele Radovana Vítka. Aby se společnost dluhů zbavila, v posledních letech rozprodává svůj majetek, a to i v Třinci.

Například loni nabídla k prodeji zhruba 270 bytů na sídlišti Sosna, v někdejší dělnické kolonii Nový Borek či v řadových domech v Lidické ulici, které v padesátých letech postavily pro své zaměstnance Třinecké železárny. Vedení CPI Bytů to označuje za součást dlouhodobé strategie zefektivnění majetku. 

Stav baráku neodpovídá výši nájmu

Peníze na opravu svých nemovitostí však společnost údajně má. Tiskový mluvčí CPI Jakub Velen mluví o tom, že CPI Byty za poslední dva roky vyhradila na investice do třineckých bytových domů přibližně 518 milionů korun. „Z toho 441 milionů představují větší plánované investice do modernizace a rozvoje a 77 milionů směřuje na běžné údržby,“ vypočítává. Jak konkrétně firma s penězi za uplynulé dva roky naložila bude podle Velena jasné až na konci letošního roku. 

Na otázku, zda z tohoto půlmiliardového balíku půjde část peněz také na opravu „Domu hrůzy“, Velen neodpověděl. „Konkrétní investiční akce budeme komunikovat v návaznosti na jejich schválení a harmonogram realizace,“ uvedl pouze. 

Pokud se nájemníci potýkají s problémy nebo požadují opravy, mají se podle Velena obracet na centrální klientskou linku. Jenže ani tam Matuszek při dotazu na celkovou opravu domu nepochodil. „Z jejich strany nebyl žádný zájem to řešit. Ticho po pěšině,“ dodává skepticky.

Realitní společnost i přes to, že na domě neudělala slibované opravy, zvedá nájemníkům nájemné. Stanislav Matuszek platil za byt 3+1 ještě před dvěma lety dvanáct tisíc korun měsíčně, CPI Byty však žádají o tři tisíce více. Na takové navýšení Matuszek, vzhledem ke stavu domu, odmítá přistoupit. CPI Byty ho proto zažalovala a o výši nájemného se u soudu přou už téměř dva roky.

„Řekl jsem jim, že stav baráku neodpovídá výši nájmu. Nic navíc jim nedám,“ vysvětluje Matuszek své důvody, proč na vyšší výměr nekývl. Zástupci společnosti se podle něj odvolávali na srovnatelné nájemné v okolí. „S čím srovnatelné? S tímhle barákem? Žádný takový v Třinci není. Byt zůstal v původním stavu od roku 1989. Nemůžete zrekonstruované byty srovnávat s těmi, kde je všechno původní,“ namítá bývalý hutník.

Soudní znalec stav domu podle něj vyhodnotil jako omšelý. „A já jsem říkal: Vypadá omšele? Otřesně, ne omšele!,“ popisuje dlouholetý nájemník. Proti zdražování se zpočátku podle Matuszka stavěli i někteří sousedé, nakonec ale většina na podmínky majitele přistoupila. 

Technický stav bytu je podle vedení společnosti pouze jedním z faktorů, které při určování výše nájemného firma zohledňuje. „Přihlížíme také k lokalitě, velikosti a dispozicím bytu, jeho vybavení a vývoji nájemného na místním trhu,“ vysvětluje tiskový mluvčí CPI Velen s tím, že zvyšování nájemného proto nelze spojovat výhradně s tím, zda bytový dům v posledních letech prošel rekonstrukcí. 

Rozšiřování bytového fondu jako priorita 

Výše nájmů společnosti CPI Byty se značně liší od těch, které dává nájemníkům samotný Třinec. Poukazují na to také představitelé nastupující městské koalice. „Nájmy v městských bytech jsou několikanásobně nižší. Průměrné nájemné za metr čtvereční je kolem 60 korun, v CPI je to něco okolo 200 korun, takže více než trojnásobek,“ upozorňuje Martin Dinh z hnutí Volte Třinec, které vyhrálo říjnové volby a bude vést město spolu s KDU-ČSL a uskupením Společně pro Třinec (ODS + TOP09). 

Podle dat z Cenové mapy nájemného v obcích, kterou spravuje Ministerstvo financí, byl v srpnu medián, tedy střední hodnota, nájmu v Třinci 195 korun za metr čtvereční pro byt o velikosti 3+1. 

Cestu ke zlepšení bytové situace v Třinci vidí Dinh v postupném rozšiřování městského bytového fondu, který aktuálně tvoří téměř 900 bytů. „Chceme se určitě přiblížit doporučené hranici, což je vlastnictví deseti procent z celkového bytového fondu Třince,“ míní Dinh. Ten zahrnuje více než 17 tisíc bytů. „Jsou dvě možnosti - buď odkoupení současných bytů, nebo výstavba nových, kde je ta situace složitější,“ popisuje varianty. Robin Lotko z uskupení Společně pro Třinec byl před volbami spíše za výstavbu nových bytových domů a vytvoření družstevního bydlení.

Kromě vlastní nabídky se nová koalice hodlá zaměřit i na vztahy s CPI Byty a chce s firmou navázat dialog. „Považuji za nutnost, aby město s velkými vlastníky aktivně jednalo. Město investovalo nemalé prostředky do infrastruktury v centru, kde se nachází řada bytů CPI Byty, a je potřeba postupovat koordinovaně,“ vysvětluje Dinh a dodává, že dům v Lidické ulici bude jedním z témat diskuse.

Nová koalice chce zároveň odbourat podmínku, že nájemníci společnosti CPI Byty se nesmějí ucházet o městské bydlení. „To mi nedává smysl a je to diskvalifikační. Myslím si, že najdeme shodu i s ostatními stranami a odborníky na změně podmínek,“ představuje Dinh své záměry. Finální podobu třinecké bytové politiky chtějí koaliční partneři dojednat společně.

Za tu srandu to stojí

Stanislav Matuszek se do městského bytu stěhovat nechce. „Kdybych nevylezl na balkón a před barák, jsem spokojený. Byt mám dobrý,“ říká a zadívá se na početnou sbírku indických karaf ve svém obývacím pokoji. V prosklených skříňkách jich má už pár desítek a na bleších trzích vyhlíží další.

Zároveň se nechystá vzdát ani spor o výši nájemného. Když Krajský soud v Ostravě potvrdil zvýšení nájmu ve prospěch CPI Bytů, Matuszek podal dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně. Počítá přitom s tím, že ani u poslední instance nemusí uspět. „Na ně nejsou žádné páky. Asi to stejně prohraju, ale za tu srandu to stojí,“ říká s úsměvem muž, který má na ruce vytetované chilli papričky. Jeho zálibou je totiž soutěžit v jejich pojídání a tam je na úspěch zvyklý.

Článek editovala Simona Janíková