Domov Mikasa dostane další peníze, tvrdí Juchelka. Zařízení je stále v nejistotě

Osud Domova Mikasa řešil ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) i na Lysé hoře. Před chatou Emila Zátopka redaktory Okraje ujišťoval, že vedení kraje toto sociální zařízení, které pečuje o lidi s autismem a těžkým mentálním postižením, bez pomoci nenechá. Domov Mikasa je jediná taková pobytová služba v regionu a v současné době jí chybí na provoz tři a půl milionu korun. Financuje ji především Moravskoslezský kraj.

„Peníze mají dostat v září, mělo by se jednat o více než jeden milion. A zbylé dva nebo tři miliony by měli získat od soukromých dárců,“ řekl Juchelka během návštěvy nejvyššího vrcholu Moravskoslezských Beskyd, kam vystoupal v srpnu společně s premiérem Andrejem Babišem (ANO). 

Ministrův slib z Lysé hory je pro toto zařízení zatím to jediné, o co se může opřít. „V tuto chvíli nám kraj financování služby přímo negarantuje. Na konci září nám budou chybět peníze na mzdy personálu a základní provozní náklady,“ popisuje aktuální situaci Michal Panáček, ředitel neziskové organizace Mikasa, která pobytovou službu zřizuje. Bez dalších peněz péče o klienty od října skončí. 

„Běžný provoz je zodpovědností kraje“

Domov Mikasa tak už na konci července rozdal rodinám svých klientů výpovědi. Letos totiž kraj i město Ostrava pobytové službě přidělily méně peněz, než o kolik domov žádal. Vedení kraje teď sice podle Panáčka o dalším obnosu mluví, žádnou konkrétní částku ani jasný závazek ale Domov Mikasa dosud neslyšel. „Máme od nich zprávy, že se o tom bude rozhodovat na zastupitelstvu v září,“ uvádí provozní ředitelka domova Barbora Linertová. Poté by se měl Panáček s vedením kraje ještě sejít.

Spoléhat na to, že většinu chybějících peněz pokryjí soukromí dárci, jak popisoval ministr Juchelka, je ale podle vedení domova jen dočasným řešením. Sponzoři a nadační fondy totiž svou podporu podmiňují jasnými zárukami do budoucna.

„Pokud nám peníze vyplatí a svým způsobem zachrání kraj od jeho povinnosti, chtějí mít garantované financování na následná léta. Potřebují od kraje jistotu, že se taková situace nebude opakovat,“ vysvětluje Linertová.

Ředitel Panáček navíc připomíná, že dárci by měli finančně podporovat rozvoj a nové projekty domova, nikoliv platit základní chod sociální péče. „Jsme služba, kterou si objednává kraj, potažmo ministerstvo pro své občany. Vícezdrojové financování sice řešíme, ale to je určeno pro mimořádné situace. Běžný provoz je plně zodpovědností kraje,“ zdůrazňuje Panáček. 

Náměstek hejtmana pro sociální oblast Stanislav Kopecký (ANO) přitom hned po nástupu do funkce mluvil o tom, že rozvoj sociálních služeb je pro něj prioritou. „Naším cílem je pomáhat lidem, kteří mají startovací čáru úplně někde jinde než ti zdraví. Je to pro mě velká výzva,“ řekl ve své úvodní řeči před dvěma lety v říjnu.

Rušení stávající péče ještě před pár měsíci odmítal i hejtman Moravskoslezského kraje Josef Bělica (ANO). Na červnovém jednání zastupitelů zdůraznil, že se síť služeb v kraji sice nebude rozšiřovat, ale žádná z již fungujících se rušit nebude. „Vyspělá společnost se pozná podle toho, jak se dokáže postarat o ty, co nemohou. Výsledkem by proto měla být kombinace terénních i pobytových služeb,“ prohlásil Bělica. 

Redakce oslovila vedení kraje s dotazy, zda může zaručit, že chybějící peníze pobytové službě doplatí a kde je hodlá vzít. Náměstek Kopecký na zaslané otázky do uzávěrky článku neodpověděl a redakci se s ním opakovaně nepodařilo spojit ani telefonicky.

Kraj dostal méně peněz od ministerstva

Komunikace krajských představitelů s Mikasou se podle vedení domova proměnila během letošního února. Panáček tvrdí, že náměstka Kopeckého k jednání o budoucí péči o klienty opakovaně zval. Z kraje ale podle něj nikdo nedorazil. „Vnímali jsme to tak, že s námi kraj nechce komunikovat. Na první schůzce nám pan náměstek řekl, že s dofinancováním počítat nemůžeme. To pro nás znamená, že si u nás někdo objednal službu, kterou bez peněz nejsme schopni dál zajistit,“ popisuje Panáček.

O poslání dalších peněz začal kraj podle Panáčka mluvit až pod tlakem médií. „Nikdy v historii jsme se nedostali do situace, že bychom s přiznanými penězi končili už v září,“ přibližuje mimořádnost situace. Kopecký však pro server irozhlas.cz namítl, že kraj dostal od ministerstva práce o 171 milionů korun méně než loni, což se muselo projevit v poskytovaných dotacích.

„Financování je zhruba pro 700 služeb. Protože jsou to veřejné prostředky, nemůžeme a neumíme upřednostnit jednu službu před druhou. Opravdu nemůžeme finančně ostatní služby dostat do situace, že by byly zavřeny,“ vysvětlil náměstek. Na dotazy, co stálo za změnou postoje kraje, Kopecký Okraji neodpověděl.

Ministerstvo však do věci zasahovat nehodlá. „Často se mě na to lidé ptají, ale my jim jako ministerstvo nemůžeme poskytnout žádné finance navíc. Jsou to organizace spadající pod kraj, který je má zařazené ve své síti,“ uvedl ministr Juchelka s tím, že s vedením kraje o situaci mluvil. 

Okraj se proto s dotazem na další postup obrátil přímo na vedení kraje. Vedle náměstka Kopeckého jsme oslovili také krajskou mluvčí Nikolu Birklenovou a vedoucí odboru sociálních věcí Evu Bruštíkovou. Na dotazy redakce nikdo z oslovených neodpověděl. 

Problém je v systému financování péče 

Případ Mikasy podle ředitelky Národního ústavu pro autismus Magdaleny Šubrt Thorové ukazuje na problém celého systému, který nedostatečně zohledňuje náročnost péče o konkrétního člověka. „U člověka s vysokou mírou potřeby podpory a závažným chováním náročným na péči může být personální náročnost několikanásobně vyšší než u jiného klienta stejného typu služby,“ vysvětluje Šubrt Thorová. 

To potvrzují i čísla ministerstva. „Pravdou je, že v Mikase mají opravdu velmi těžké případy. Péče o jednoho takového klienta stojí 900 tisíc korun na lůžko za rok, zatímco běžná sociální služba stojí kolem 250 až 300 tisíc korun,“ přiznává ministr Juchelka. 

Pokud financování tuto skutečnost nereflektuje, dostává se podle Šubrt Thorové poskytoval do absurdní situace: čím náročnější klienty přijímá a čím odpovědněji se snaží zajistit potřebnou podporu, tím větší ekonomické riziko na sebe bere.

„Nelze dlouhodobě stavět systém na předpokladu, že rozdíl mezi skutečnými náklady a veřejným financováním nějak pokryje samotný poskytovatel, dárci nebo jeho finanční rezervy,“ zdůrazňuje ředitelka nutnost nastavení stabilního modelu financování.

Panáček popisuje, že Domov Mikasa čelí nejistotě každý rok. „Nemáme žádnou jasnou představou o rozpočtu. Až na zastupitelstvu v březnu zjistíme, jaké peníze dostaneme, a ani to není konečná částka na celý rok, protože v září se řeší dofinancování. Velmi špatně se s tím funguje,“ poukazuje Panáček na úskalí dotačního systému.

Cestu vidí v garantovaném víceletém financování. Stát a kraj by ale podle něj musely nejprve vymezit síť nezbytné péče, bez které společnost nemůže fungovat. Pobytová služba Mikasy by tak získala jistotu rozpočtu za všech okolností, i v době krizí nebo rozpočtových provizorií. Dnes sice mají povinnost svým klientům službu zajistit, krajské dotace ale zůstávají nenárokové.

S potřebou změny zákona souhlasí i ministr Juchelka, který ale mírní očekávání s tím, že přechod na nový systém zabere čas. „V současnosti leží všechno na bedrech státu a sociální služby platí výhradně daňoví poplatníci. Nejde to přes obce ani kraje, které figurují jen jako průtokový ohřívač veškerých financí,“ tvrdí ministr.  

Nenahraditelná služba

Pokud se do října nenajde řešení, klienti Domova Mikasa budou muset odejít do jiných zařízení nebo se vrátit ke svým rodinám. Ty už ale podle Panáčka péči o své blízké nezvládají. Nejvíce se obává scénáře, že klienti skončí v psychiatrických léčebnách. „Tam naši klienti nemají co dělat, protože nemají akutní psychický stav. Navíc spousta těchto zařízení s nimi neumí pracovat jinak než za pomoci silné medikace,“ upozorňuje ředitel Mikasy.

Uzavření služby by podle Magdaleny Šubrt Thorové bylo velmi vážným zásahem do života klientů, kteří potřebují specificky upravené prostředí, předvídatelný režim a individuální podporu. „Změna prostředí a lidí může být pro některé klienty mimořádně zatěžující a může vést i k výraznému zhoršení jejich psychického stavu nebo k nárůstu chování náročného na péči. Velmi závažný dopad má samozřejmě také na jejich rodiny,“ dodává ředitelka. 

Reportáž editovala Simona Janíková