Větrné elektrárny odvály porozumění. Břidličnou k referendu dovedly chyby v komunikaci

Nebylo to běžné jednání zastupitelstva. Na začátku září se do jednací místnosti na městském úřadě v Břidličné na Bruntálsku natlačilo zhruba čtyřicet občanů. Obsadili všechny připravené židle a postávali i okolo celé místnosti. Přišli kvůli vypsání referenda o větrných elektrárnách. Jeho návrh podepsala třetina všech obyvatel, tedy více než požadovaných 30 procent oprávněných voličů. Mohlo by se zdát, že vyhlášení hlasování nic nebrání. 

Atmosféra ale měla do poklidné daleko. Lidé skákali zastupitelům do řeči, ti zase podrážděně reagovali zpět. Vedení města nakonec díky koaliční přesile rozhodlo, že referendum nevyhlásí, protože smlouvy o výstavbě větrných turbín jsou už přes rok podepsané s místní společností Al Invest. „Případné naplnění výsledku referenda by mohlo pro město vyvolat právní a ekonomické důsledky,“ přečetl starosta Miroslav Kladníček (Naše Břidličná) usnesení zastupitelstva. Místnost pak propukla v chaos.

„Vy tady máte být pro lidi a pro město, ne proti lidem,“ stěžoval si jeden z občanů. „My máme jednat jako řádný hospodář,“ opáčila mu místostarostka a manželka starosty Jana Kladníčková (Spolek pro rozvoj sportu, kultury města Břidličné). „Máte to referendum vyhlásit a ne tady vymýšlet,“ reagoval další naštvaný obyvatel obce. Kladníčková si ale za rozhodnutím úřadu stála. „Necháme to posoudit krajský soud. Já chci kandidovat s čistým svědomím, ne s tím, že jsem zadlužila celé město,“ uzavřela výměnu názorů.

Ještě na konci září krajský soud rozhodl. A nařízení zastupitelstva zamítl. Přípravný výbor referenda, který vede Petr Knopp, místní občanský aktivista a lídr kandidátky Břidličná Historie Současnost Budoucnost do komunálních voleb, podle soudu splnil formální podmínky.

Ve svém usnesení také popisuje přesné znění referenda: „Vyhlašuje se místní referendum na území města Břidličná o této otázce: Souhlasíte s tím, aby město Břidličná poskytovalo součinnost k přípravě, povolování nebo realizaci výstavby větrných elektráren na svém katastrálním území?“ 

Hlasování proběhne po obecních volbách 30. října a - v té době už nové - vedení města se bude muset výsledkem řídit. Buď se větrné elektrárny postaví, nebo je město úplně odmítne. Nic mezi tím.

Když téma rozmělní klimaskeptici a stát ho podcení

Břidličná není jediná obec v Moravskoslezském kraji, která se chystá na referendum o větrných elektrárnách. Obyvatelé Horního Benešova, Starých Heřminov a Zátoru budou hlasovat už během komunálních voleb 9. a 10. října. V celém Česku budou na otázku k turbínám odpovídat ve zhruba dvaceti obcích.

Větrné elektrárny vždy u části obyvatel budily emoce a referenda o nich jsou běžná, první proběhlo už před dvaceti lety v Karlových Varech. Od té doby patří stavby větrných turbín k nejčastějším tématům, ke kterým Češi hlasování využívají. Zlom pak nastal v posledních třech letech, kdy proběhly přes tři čtvrtiny z nich.

Statistika výsledků hlasování ukazuje, jak významnou roli hraje informovanost obyvatel. Z analýzy sociálního geografa Bohumila Frantála z Ústavu geoniky AV ČR totiž vyplývá, že v obcích se zkušeností s větrnými elektrárnami průměrně dvě třetiny voličů hlasují pro jejich další rozvoj. Naopak v obcích, kde tato zkušenost chybí, je pro větrníky zhruba dvacet procent místních.

Nárůst počtu referend není náhoda. S tím, jak se téma udržitelných zdrojů dostává do popředí, ať už kvůli energetické krizi způsobené ruskou válkou nebo kvůli klimatickým cílům Evropské unie, tím roste i míra odporu. 

Důvodů je podle Petra Vidomuse, sociologa z Asociace pro mezinárodní otázky a projektu Evidence.ninja, který se zaměřuje na vyvracení klimatických mýtů a dezinformací, několik. Z části nese vinu stát. „Podcenil komunikaci akceleračních zón i celkové energetické transformace a nestihl včas vtáhnout obce a kraje do hry. Vzniklo tak masivní komunikační vakuum, ve kterém lidé získali pocit takzvané procedurální nespravedlnosti, tedy že je jim něco vnucováno zvenčí od elit, bez jejich souhlasu,“ vysvětluje Vidomus.

Akcelerační zóny jsou vymezené oblasti v Česku, kde by se měly rychleji a jednodušeji stavět obnovitelné zdroje energie. V Břidličné sice stát vytipoval dvě zóny vhodné pro výstavbu větrníků, soukromé záměry, jako je tento od společnosti Al Invest, ale do státní regulace nespadají. I přes to v obci budí rozruch a k tématu přilákal pozornost.

Do toho podle Vidomuse naskočila takzvaná protivětrná scéna, tedy klimaskeptici. „Orientují se přímo proti konkrétním opatřením, tedy proti obnovitelným zdrojům. Snaží se jakýmikoliv způsoby zpochybnit, že mají smysl, a vykreslit je jako neekonomické nebo zdravotně závadné,“ popisuje Vidomus. 

Právě klimaskeptici pak podle něj dokázali obavy občanů přetavit v politickou strategii. Ta začíná mobilizací na sociálních sítí, pokračuje snahou o vyvolání referenda s cílem zamezit výstavbě elektráren a končí kandidaturou ve volbách.

„Přímá demokracie a tlak na vyvolání lokálních referend se staly funkční taktikou. Abyste získali dostatek podpisů, musíte lidi v obci nejprve vystrašit a motivovat. Tím si zároveň budujete vysoce mobilizovanou komunitu odporu, která se vám pak skvěle hodí v komunálních volbách,“ upozorňuje na opakující se scénář Vidomus. Pro projekt Evidence.ninja zanalzyoval roli odporu k větrným elektrárnám v letošních obecních a senátních volbách a přímo zmiňuje také Břidličnou a Petra Knoppa. 

Necitlivě zvolené parametry turbín

Temně rudými mraky probleskují zářivé blesky. Kolem do výšky se tyčících větrných elektráren létá popel a před nimi stojí čert s ohněm v očích. Vedle je žena s blonďatými vlasy, která nápadně připomíná místostarostku Kladníčkovou. Pak čert promluví: „Doroto Máchalová, propadla jsi peklu za ty větrníky,“ a ženu unese.

Video vytvořené umělou inteligencí sdílel Petr Knopp ve své facebookové skupině Břidličná - Historie - Současnost - Budoucnost. Skupina má tři tisíce členů. A kritický obsah v souvislosti s turbínami tam Knopp v posledním roce sdílí o dost více než předtím.

Postavil na tom i svou politickou kampaň. Přestože tvrdí, že je více témat, která chce řešit, hlavní motivací pro něj byl komplikovaný přístup k informacím o elektrárnách. „Zkuste mi najít jedinou věc o větrných elektrárnách na webu města. Nenajdete nic. Všechno je kompletně stopené,“ tvrdí. O dokumenty proto žádal na radnici podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

„Když to řeknu blbě, přes noc se ze mě musel stát právník a musím se bránit proti státu. Vždyť by v tom měli být zastupitelé, potažmo stát, s námi,“ diví se s tím, že by město mělo u tak důležitých projektů lépe komunikovat s veřejností. Ve své facebookové skupině se tak staví do role informátora. Zveřejňuje získané údaje, články z médií i vlastní reporty z jednání zastupitelstva s vlastním, často kritickým, komentářem. 

Na plánovaných turbínách mu vadí především jejich velikost a vzdálenost od obydlí. Má jít o 206 metrů vysoké stavby, které v Česku dosud nikde nestojí, vzdálené minimálně 800 metrů od domů. Plánovací smlouva počet větrných elektráren neuvádí, uvažuje se ale o výstavbě deseti větrníků na území Břidličné a v městských částech Vajglov a Albrechtice.

To podle Knoppa poškodí ráz krajiny Nízkého Jeseníku, kde město leží. „Vzali jsme dron, osvětlili jsme ho a poslali do té výšky. Z města jsem se na to pak šel podívat. Emočně mě to tak dostalo, že se to nedá popsat slovy,“ líčí.

Podle environmentálního psychologa Jana Krajhanzla, který je ředitelem think-tanku Institut 2050, jenž zkoumá veřejné mínění a tvorbu komunikačních strategií v oblasti ochrany životního prostředí, jde o běžnou reakci. „Tím, že si Češi, na rozdíl od Německa, Francie nebo jiných západních zemí, neprošli fází s nižšími elektrárnami, kde si mohli pomalu zvykat na více než sto metrů vysoký stožár, je taková turbína obrovský skok,“ rozumí odpůrcům s tím, že investoři většinou argumentují vyšším výkonem a následně i výnosem.

Právě to, že jde v Břidličné o nejvyšší stožáry, může být podle něj zásadní důvod pro odmítnutí v referendu. „Jakkoliv chápu ekonomickou, energetickou i ekologickou logiku - tedy dát tam jeden stožár, který vyrobí čtyřikrát tolik, co malý,“ dodává Krajhanzl s tím, že by obce i investoři měli hledat klíč, jak elektrárny do krajiny umístit citlivě a šetrně.

Někdy je totiž podle něj odpor hlavně intuitivní. „Lidé tu krajinu mají obyčejně rádi a je jim nepříjemné, že by do ní zasáhla taková industriální stavba. Sednou k internetu a pro svůj pocit začnou poměrně zoufale hledat nějakou munici, kterou by mohli ve sporech využít,“ popisuje. 

Nejsem dezinformátor

Hranici mezi tím, kdy kritici svou argumentaci založí na legitimních obavách a kdy na „nepravdách, kterými obhajují svůj pocitový postoj“, ale Krajhanzl vnímá jako velmi tenkou.

Téma totiž převzaly i osobnosti dezinformační scény. Podle studie Proti větru Asociace pro mezinárodní otázky, která mapuje aktéry a argumentační rámce odporu proti výstavbě větrných elektráren, se z lokálních konfliktů stal pod vlivem populistických politiků a influencerů celospolečenský problém. 

„Už to není ‚ne na mém dvorku‘, ale ‚ne na žádném dvorku‘,“ píše Vidomus ve studii. Příkladem je podle něj petice za revizi zákona o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie, která navíc navazuje na podobné iniciativy v zahraničí, například na Slovensku.

Popsané jsou i vlivy z Ruska. „Rusko samozřejmě nemá zájem na dekarbonizaci Evropy, na nějaké nezávislosti Česka a dalších evropských zemí na fosilních palivech,“ říká Krajhanzl. „Existují proto snahy na tom společnost rozvrátit,“ dodává. 

A jde i o peníze. Výstavba elektráren a prodej energie často pro malé obce a města mohou znamenat významné přilepšení. Pokud obyvatelé Břidličné elektrárny neposvětí, hrozí podle starosty Kladníčka ztráta „zhruba 200 milionů korun za 35 let z větrníků“. Plus riziko finančních škod či pokut. Ohrožené prý mohou být i jiné investice. Bez budoucích peněz z elektráren by údajně banky nemusely obci půjčit na opravu společenského domu za zhruba 160 milionů korun. „Bude jen na provoz úřadu, škol a školek,“ dodává Kladníček.

Knopp se považuje za kritika elektráren, který ale nepodléhá dezinformacím. Vědu podle svých slov nezpochybňuje, problém má s procesem, jakým se větrníky v obci prosadily. A vymezuje se proti kritikům turbín, kteří k tématu dle jeho názoru „melou nesmysly“.

„Nebudu vykládat, že to vydává nějaké vlny a že když si dám čepičku z alobalu, tak je to odrazí,“ distancuje se od lidí, kteří šíří jednoznačné hoaxy. Údajně ve své facebookové skupině podobné příspěvky denně odmítá.

Co se týče údajného hluku, tam si za svou kritikou stojí. Argumentuje tím, že mu vadí i zvuk lednice. Odborné šetření k záměru elektráren v Břidličné, které se dělalo kvůli posouzení vlivu větrníků na životní prostředí (takzvaná EIA), ale nezjistilo významný dopad hluku. 

Knopp však šetření zpochybňuje s tím, že ho dělá soukromá firma. Za dokumentaci sice opravdu platí investor, ale posudek zpracovávají certifikovaní experti, a dělá se k němu i oponentní posudek, který si zadal kraj. Konečné stanovisko pak vydává krajský úřad.

Hlas lidu proti smlouvám

Z Knoppa je cítit, že nedůvěřuje systému, proti kterému dle svých slov v Břidličné bojuje. Tento pocit pramení z jeho zkušenosti s vedením radnice, která podle něj o projektu rozhodla „v tichosti za zády občanů“. Vedle zpochybňování odborného posouzení zmiňuje i možný vliv společnosti Al Invest. V sídle firmy se konalo veřejné projednání EIA a její zástupci byli pozváni i na jednání zastupitelstva. 

Právě pocit důvěry je při rozhodování obcí a měst jeden z nejdůležitějších faktorů, tvrdí Krajhanzl. „Pokud mám pocit, že to celé bylo trošku cinknuté a ohnuté v můj neprospěch, prudce to snižuje mou ochotu přijmout výsledek rozhodnutí,“ vysvětluje.

Starosta Břidličné Kladníček v postupu města nevidí problém. Na dotaz, zda udělal nějakou chybu v komunikaci či co mohl udělat víc pro to, aby k současnému rozkolu nedošlo, odpovídá: „Myslím, že ne. O všem jsme celou dobu komunikovali.“

V listopadu před třemi lety město uspořádalo první besedu pro „rozšíření informovanosti“ o elektrárnách. Tam přišlo zhruba deset obyvatel a zástupci skupiny ČEZ a společnosti Al Invest. O měsíc později zastupitelé schválili záměr přijímat a posuzovat nabídky na realizaci výstavby větrných parků v okolí. Pro bylo deset zastupitelů z patnácti. 

Na jednání přišel i Knopp. „Říkalo se, že bude anketa. Proč nebyla?“ ptal se. Navíc zmínil, že je pro větrné elektrárny, ale jen za určitých podmínek. Starosta na to reagoval, že „anketa nic neřeší“ a na besedu s občany přišlo málo lidí.

Ministerstvo průmyslu a obchodu a Česká společnost pro větrnou energii doporučují obcím provést nezávaznou anketu před rozhodnutím o výstavbě elektráren. „Lidem můžete položit více otázek, můžete se jich ptát na postoj, na lokality i na to, jak by bylo dobré naložit s penězi, které obec může získat,“ uvádí úřady, které vydaly i průvodce pro obce s názvem Jak se staví a provozuje větrná elektrárna. Mimo jiné v něm ministerstvo zdůrazňuje, aby se do komunikace s obcí a občany zapojil i investor.

Výsledek ankety pak má pomoci pochopit nálady v obci a nechává zastupitelstvu více možností. Podle Krajhanzla to může být funkční mechanismus, jak v obcích předcházet sporům. Referendum naopak vnímá jako poslední možnost. „Vždy je někdo přehlasovaný, někoho to naštve,“ vysvětluje.

V červnu v roce 2024 Rada města navrhla zastupitelům uzavřít smlouvu o spolupráci a plánovací smlouvu se zmíněnými společnostmi, tedy s ČEZem a Al Invest. Zastupitelé ale usnesení nepřijali. Potřebovali zkontrolovat nabídku firmy, která ji dodala později, ale také se části přítomných zdály smlouvy finančně nevýhodné. Knopp se tehdy na sociálních sítích poprvé vymezil proti starostovi.

Kladníček ale návrhy smluv hájil. Důležitým argumentem pro něj bylo historické spojení obce s fabrikou Al Invest. Ta navazuje na společnost Franke a Scholz, která založila ve městě výrobu neželezných kovů už v roce 1930. Dnes je Al Invest největším tuzemským výrobcem hliníkových obalů a patří do holdingu MTX Group miliardáře Petra Otavy. V Břidličné zaměstnává vyšší stovky lidí a co se týče společenské odpovědnosti, podporuje místní fotbalový klub. V roce 2024 měl podnik obrat necelých pět miliard korun.

V červenci před dvěma lety už zastupitelé smlouvy s Al Invest a skupinou ČEZ odsouhlasili těsnou většinou. Pro bylo osm zastupitelů. Smlouvy město podepsalo loni v dubnu. „To mohli podepsat vlastně dva lidi: buď blázen, nebo uplacený člověk,“ myslí si Knopp. O měsíc později už na sítích psal o uspořádání referenda. Po zastupitelích chtěl, aby hlasování iniciovali oni, ale když se to nestalo, začal letos sbírat podpisy sám. 

Jeho záměrem bylo spojit referendum s komunálními volbami. Finální arch s návrhem hlasování odevzdal na konci srpna a Rada města rozhodla, že je v pořádku. Zastupitelstvo však referendum nevypsalo. Podle starosty Kladníčka ze strategických důvodů. 

„Šlo mi o to, aby referendum neproběhlo v době komunálních voleb. Byla by šance, že účast může být větší než v samotném referendu,“ přiznává. Zároveň ale dodává, že je to podle něj v souladu se zákonem a je Knoppova chyba, že s žádostí nepřišel dřív. „Proč nepřišel už před dvěma lety? My bychom to tehdy podepsali, protože nehrozil žádný problém,“ pokládá si starosta řečnickou otázku. 

Hliníkárna se k elektrárnám nyní vůbec nechce vyjadřovat. „Vzhledem k tomu, že je toto téma v době blížících se komunálních voleb velmi citlivé, chceme zůstat nestranným subjektem a do skončení voleb se k němu nechceme veřejně vyjadřovat. Rádi se k referendu vyjádříme po volbách, tedy v týdnu od 12. října,“ uvedla firma pouze. 

Ať spolu zase mohou mluvit

Spor mezi technokratickým pragmatismem starosty a Knoppovým pocitem procedurální nespravedlnosti tak došel do bodu, kdy řešení už neleží jen na zástupcích města, ale na každém jednotlivém občanovi. To oni rozhodnou o tom, jak bude Břidličná vypadat. Dalo se však vyhrocení situace předejít? Podle expertů jednoznačně ano.

„Místní obyvatelé mají právo se ptát na všechno, co se jich týká, a je důležité o tom jednat,“ zdůrazňuje psycholog Jan Krajhanzl. V situaci, kdy je debata výrazně kontaminovaná emocemi a vnějšími vlivy, se však prostor pro věcnou diskusi zužuje. Proto je podle něj potřeba jednat včas.

„Dnes bych všem obcím radil, aby na to nebyly samy a najaly si profesionální facilitátory (neutrální průvodce diskuzí - pozn. red.). Ti jsou nestranní a nemají žádný osobní zájem na tom, zda se elektrárna postaví,“ popisuje Krajhanzl. „Jejich úkolem je provést obec procesem ne tak, aby protlačili konkrétní výsledek pro větrníky, ale aby spolu lidé v obci byli i potom schopni normálně mluvit,“ dodává.

Analýza vznikla díky podpoře organizace Free Press for Eastern Europe a jejího programu Science+

Analýzu editovala Simona Janíková