Chudoba nezůstává za dveřmi bytů. Mění náladu, volby i budoucnost kraje
Zaplatí nájem, ale nic neušetří. Kombinace nízkých příjmů v regionu a rostoucích cen potravin, energií a nájmů, přivádí mnohé lidi z kraje na hranici existence. To ovlivňuje nejen to, jak se v regionu volí, ale i náhled na výhody života v demokracii. Pomozte nám s novým investigativním projektem.
Když redaktoři Okraje v létě vyjeli s mobilním stanem do Třince a Havířova, v plánu bylo sbírat tipy hlavně na předvolební témata. Po několika hlubších konverzacích s místními se však začal vyjevovat reálný obraz toho, jak se některým lidem v regionu žije.
„Jsme dva důchodci, zaplatíme nájem, jídlo a léky, ale nic neušetříme, nikam se nepodíváme,“ svěřila se například vitální seniorka na náměstí Republiky v Havířově. Nešlo o ojedinělý příběh.
O tom, jak se kvůli nižším příjmům v regionu a rostoucím cenám potravin, energií a nájmů dostávají na hranici existence, mluvili nejen senioři, ale také pracující nebo samoživitelé v obou městech.
Například paní Barbora z Havířova, která se sama stará o dvě děti. Momentálně pobírá rodičovský příspěvek, který musela nastavit pouze na jeden rok, aby utáhla nájem. Od státu dostane 21 tisíc korun měsíčně, za bydlení dá 17 tisíc.
Další žena oslovená v Třinci, z jejíž domácnosti už odešel syn, nyní žije sama v nájmu u společnosti CPI, největšího soukromého pronajímatele bytů ve městě. Pracuje v Třineckých železárnách a má čistý příjem zhruba 24 tisíc korun, tedy těsně nad hranicí minimální mzdy. Za bydlení dá kolem 17 tisíc korun.
Chudoba v Moravskoslezském kraji se nekoncentruje jen v místech, kde je na první pohled zjevná, jako například ve vyloučených lokalitách. Hranice, která dělí některé místní od bídy, se ztenčuje i ve větších městech. To má vliv nejen na jednotlivce, ale na celý region: na ekonomický výkon kraje i na společenskou náladu, volební chování a na to, zda mají lidé sílu a chuť zapojovat se do dění ve svém městě.
Bydlení jako hlavní spouštěč
Společným jmenovatelem těchto příběhů je bydlení. Nájemní bydlení patří mezi klíčové faktory, které lidi k hranici chudoby přibližují.
Přestože nájmy v kraji jsou oproti jiným regionům stále nízké, za poslední rok vzrostly o více než 11 procent, tedy nejvíce v celé zemi. Za poslední tři roky pak stouply o více než čtvrtinu. Rostou také ceny energií. Pro více než 22 procent domácností v kraji už loni dělaly náklady na bydlení velkou zátěž, zjistil Český statistický úřad. V rámci tuzemska je na tom kraj třetí nejhorší.
Domácnosti v regionu také průměrně vynakládají na bydlení téměř 18 procent čistého příjmu, tedy o zhruba dvě procenta více než v celém Česku. Je to druhý nejvyšší podíl v zemi.
Chudoba, věc veřejná
Problém ale nekončí u rodinných rozpočtů. Větší počet lidí těsně nad a pod hranicí chudoby pro kraj znamená nižší ekonomický výkon, slabší kupní sílu a vyšší zátěž pro místní samosprávy. To brzdí další rozvoj celé oblasti. „Když máme v kraji více lidí, kteří jsou na hranici chudoby, znamená to, že potřebujeme více veřejných peněz na jejich podporu. Tyto peníze pak mohou chybět na investice,“ domnívá se socioložka Nicole Horáková Hirschlerová z Ostravské univerzity.
Chudoba zasahuje i do politiky a do výhod, které přináší život v demokracii. Podle politologa Lukáše Vomlely ze Slezské univerzity v Opavě třeba rodiny, které se ocitly v tíživé finanční situaci, mohou hůře dosáhnout na cestování.
Vomlela zároveň upozorňuje na souvislost chudoby a voleb: „Dá se také říct, že tam, kde je větší chudoba, tam lidé daleko méně důvěřují politickým stranám a kloní se k radikálnějším. Poměrně jasná souvislost je mezi chudobou a volební účastí, protože pro chudší obyvatele nejsou volby tak atraktivní - nevidí řešení své složité situace. Témata, kterým se věnují kandidáti v různých volbách, se jim jeví vzdálené a častěji se kloní k extrémním politickým stranám, jako například v minulosti k SPD.“
Vyšší počet lidí u hranice chudoby se navíc odráží i v možnosti založit a působit v občanské iniciativě. „Ta je slabší v městech, které nedopadají dobře třeba v různých indexech kvality života. Napadá mě Orlová, kde veřejná správa musí zastoupit některé role, protože občanská společnost je tam daleko slabší,“ říká Vomlela. „Pro řadu lidí je chudoba limitující faktor, takže ani nemají chuť se tolik zapojit,“ dodává.
Horáková Hirschlerová zároveň upozorňuje na to, že se mění společenská nálada. „Když lidé mají pocit, že nemá smysl najít si práci, snažit se, tak to naruší celkový systém. Může to být společenská deprese. Chudoba má i dopad na kupní sílu, lidé nemají peníze, které mohou utratit, čímž mohou trpět další obchody, služby a tak dále. Je to spirála, která táhne celý kraj dolů,“ míní socioložka.
Tvrdá realita čísel
Jak velký je okruh takto zasažených lidí, se dá odhadnout jen nepřímo. Data k tomu, kolik lidí v Česku nebo přímo v kraji trpí chudobou, jsou nejasná nebo úplně chybí. Oficiální národní statistika hovoří o tom, že v tuzemsku se chudoba týká asi deseti procent obyvatel. Odborníci, jako například výzkumná organizace PAQ Research či European Anti Poverty Watch ČR, však upozorňují na to, že je toto číslo podhodnocené. Podle evropské metodiky chudobou trpí až 21 procent obyvatel Česka.
„Z tohoto čísla se ale nedá odvodit, kolik takových lidí žije v jednotlivých krajích, protože při výpočtu by se musely normalizovat ceny pro regiony,“ vysvětluje sociolog Daniel Prokop z PAQ Research. Různé statistiky ohledně exekucí, mezd, možnosti odjet na dovolenou nebo zaplatit větší opravu auta ale hovoří jasně.
V Moravskoslezském kraji bylo ve druhém čtvrtletí roku, tedy mezi dubnem a červnem, 7,8 procenta lidí v exekucích, to je asi 80 tisíc lidí z milionu obyvatel kraje. Tedy jako celý Havířov a Hlučín dohromady. Jde o čtvrtý nejhorší výsledek v rámci celého Česka.
Jak dále upozorňuje organizace European Anti Poverty Watch ČR, jež každoročně vydává Národní zprávu Evropské sítě proti chudobě, základní nezabavitelná částka, kterou mohou lidé v exekucích legálně přijímat, je pouze 14 101,50 korun. Z toho musejí zaplatit vše. „Mnoha pracujícím to nezanechává jinou možnost než pracovat mimo legální trh práce, čímž se připravují o sociální jistoty a stát přichází o miliardy ročně,“ píše organizace ve zprávě za rok 2026.
„Budou padat do chudoby“
Podobně je na tom kraj s průměrnou mzdou, která byla ve druhém kvartále 46 543 korun, rovněž čtvrtý nejhorší výsledek mezi kraji. Průměrné mzdy ale většina lidí nedosáhne. Lepším ukazatelem je medián, tedy střední hodnota všech mezd. Ta říká, že polovina lidí pobírá mzdu nižší a druhá polovina vyšší, než je medián. Ten byl pro minulý rok v kraji 43 073 korun.
Že příjem lidí v kraji na životní náklady nestačí, dokládají i data Českého statistického úřadu za loňský rok. Podle nich vyjde každá osmá domácnost v kraji se svým měsíčním příjmem s obtížemi nebo velkými obtížemi. Konkrétně je to 13 procent domácností. Další téměř pětina vychází s menšími obtížemi.
Stejný počet domácností si podle statistického úřadu nemůže dovolit týdenní dovolenou mimo domov, včetně pobytu na chatě, chalupě nebo u příbuzných a přátel. V tomto ohledu je kraj mezi ostatními regiony třetí od konce.
Ještě hůře je na tom s neočekávanými výdaji. Čtvrtina zdejších domácností si nemůže dovolit uhradit neočekávaný výdaj ve výši 16 800 korun, to je druhý nejvyšší podíl mezi kraji. Oprava auta, složitější zákrok na veterině pro domácího mazlíčka nebo prasklé stoupačky v bytě hrozí pádem do dluhů.
„Předpokládám, že domácnosti, které byly v posledních letech úplně naknap, teď budou postupně padat do chudoby,“ komentuje situaci obyvatel v kraji socioložka Horáková Hirschlerová.
Analýzu editoval Jan Žabka

