Jak udržet mladé v centru Ostravy? Podporou podnikavosti a komunitní atmosférou

„U vody je to hezké. Má to fajnou atmosféru, že si řeknete: ‚Chci jít ven a nechci být sama.‘ Vše je kousek,“ říká středoškolačka Lucie, když se rozhlíží po Masarykově náměstí. „Ale tady máte jen pití, jídlo a o Vánocích trhy. Nic jiného,“ krčí rameny.

Podobně to vidí skupina studentů z Ostravské univerzity. Když chtějí vyrazit za zábavou, skončí většinou v kavárně a baru Dock na Havlíčkově nábřeží u Ostravice. V létě často zakotví v Pavilonu na Černé louce. „Hodně to otevírají pro mladé,“ hodnotí stručně jeden z nich.

Jde o místa, která podle nich mají vřelou atmosféru plnou života a pocitu komunity. V centru jako takovém však podobnou energii postrádají.

Analýza potřeb a spokojenosti mladých Ostravanů ve věku 15 až 30 let z roku 2021 ukazuje, že lidé specifickou atmosféru města často považují za svou „srdcovou záležitost“. S kulturním vyžitím je spokojeno 76 procent mladých, v hodnocení zohledňují ale především velké akce, jako jsou Colours of Ostrava nebo Festival v ulicích. Se životem v Ostravě je spokojeno o 16 procentních bodů méně mladých.

Podle sociálního geografa Alexandra Nováčka z Ostravské univerzity se lidé v centru mimo pracovní dny spíše nezdržují. „Jde o dobré město na práci a horší pro život,“ říká. Ve srovnání s městy podobné velikosti je totiž malé a neleží uprostřed městské aglomerace. Obyvatelé Jihu nebo Poruby tam tak podle něj nemají mnoho důvodů dojíždět.

Hledání výjimečného

„Náměstí v Porubě nabízí obchody i podniky. Podobně lidé z Dubiny pojedou spíše do Avionu, protože je to blíž, a na pivo si zajdou raději někam ve svém okolí,“ popisuje urbánní socioložka Nicole Hirschlerová Horáková z Ostravské univerzity. Ostrava má podle ní spoustu center, která jsou sama o sobě zajímavá.

Historické centrum proto podle ní musí nabízet něco výjimečného. „Dříve to byla Stodolní,“ uvádí konkrétní příklad. Ta už dnes ale mladé z centra, se kterými redakce Okraj mluvila, spíše neoslovuje.

„Tam to je mrtvé, tam už nic není a lidi tam nechodí,“ nebere si servítky Lucie. Zhruba třicetiletý muž s kočárkem, který se prochází Komenského sady, hodnotí Stodolní stejně nekompromisně: „Hrozné místo. Hluk, hodně opilých lidí, nepořádek. Není to typ zábavy, který patří do centra města.“ 

Za úpadkem podle Nováčka stojí přílišná komercializace ulice, která „dlouho běžela na zisk, až ji to samo sežralo“. „Vznikla značka - ulice, která nikdy nespí. Výsledkem je nevzhledné špinavé místo, kam se jezdí ‚udělat bordel‘,“ míní. Stodolní byla přitom ve svých počátcích místem kultury a důležitá alternativa zábavy.

Pavel Říhák, architekt a vedoucí oddělení prostorového plánování z Městského ateliéru prostorového plánování a architektury (MAPPA) proměnu vnímá jako přirozenou součást fungování města a jeho částí. „Plynule jimi prostupují formy subkultur, které si nacházejí svá místa. Dokážou obsadit i méně nebo hůře využívaný prostor. V momentě, kdy se to stabilizuje a případně dosáhne vrcholu, dojde k proměně struktury,“ popisuje.

Zábava se tak přirozeně přesouvá ze Stodolní ulice na nábřeží Ostravice. Podle Horákové jde o důsledek toho, že je město živým organismem. „Máte části, které jsou živé, pak přijde úpadek, a tak se tvoří něco podobného jinde,“ říká. Ani to ale nestačí.

Pocit bezpečí jako základ

Vedle volnočasového vyžití je totiž tématem Ostravanů v centru také bezpečnost. „V Přívoze je to extrém, stejně jako na ÚANu a občas na Náměstí Republiky,“ vyjmenovává Lucie místa, kde se necítí dobře. „Ty lokality jsou i přes den strašné. Večer máte strach všude, i tady na Masarykáči občas,“ dodává.

Mladý tatínek z Komenského sadů místa doplňuje o sad Boženy Němcové či zastávku Most Miloše Sýkory. „Je nepříjemné, že přímo v centru je něco takového,“ říká s tím, že se místům vyhýbá.

Podle výzkumu potřeb je s veřejným prostorem spokojeno v Ostravě pouze 23 procent respondentů. Pocity nebezpečí a obavy z kriminality mají mladí spojené hlavně se zanedbanými a sociálně vyloučenými lokalitami.

Ke zvýšení pocitu bezpečí může podle Horákové město přispět lepším osvětlením či častějšími hlídkami městské policie. Zároveň ale upozorňuje, že mnohdy dojem ohrožení vychází z předsudků - například v místech, kde žije romská menšina. „S tím město nic nenadělá. Může se sice pokusit vylepšit pověst dané části, to se ale často spojuje s gentrifikací,“ vysvětluje s tím, že jde o příchod bohatších obyvatel do méně prosperujících lokalit.

Podle Horákové jde ale o náročný a dlouhodobý proces, který má svá rizika. Může vést k růstu cen bydlení a nájmů a původní obyvatelé mohou být vytlačeni do levnějších částí města. Tam si pak zase mohou lidé stěžovat na zhoršující se podmínky.

Říhák navíc dodává, že s pocity, které obyvatelé sice mohou mít, ale neprojevují se na tvrdých datech, je to složitější. Různé lokality totiž mohou vyvolávat nepříjemný pocit, přestože nevykazují zvýšenou kriminalitu. 

„Není dobré, aby město reagovalo jenom na pocity, ale mělo by rozumět tomu, co za nimi stojí. Nakonec to soft vnímání města má reálný dopad na jeho fyzické struktuře. Můžete tisíckrát říkat člověku, že se nemusí bát s dětmi na kolo, ale dokud si to nezkusí, stejně se bude bát,“ popisuje.

Město ale má mechanismy, jak místa zvelebit a tím i zvýšit pocit bezpečí. Podle Nováčka jde o úpravy veřejného prostoru a jmenuje například park u sadu Boženy Němcové. „Je to jeden z dopravních uzlů, který prochází postupnou úpravou,“ říká.

Zmiňuje také dokončenou proměnu Tylova sadu. „Z hnusného malého parčíku, kde se scházely podivné existence, vznikl fakt pěkný prostor i na neformální setkávání. Vykácely se některé dřeviny, udělaly se nové povrchy, posezení a je tam i pódium.“ Dodává, že Ostrava plánuje revitalizaci i dalších zelených ploch, například sad Milady Horákové.

Podle Říháka musí město rychle reagovat na změny k horšímu. Vysvětluje to takzvanou teorií rozbitého okna. „Když se o místo nikdo nestará, problémy se kumulují. Když rozbitou výlohu rychle opravím, zamezím šíření degradace,“ popisuje. 

Druhým faktorem je podle něj množství lidí, kteří se na daných místech pohybují. „Ten pocit je výraznější v momentě, kdy jdeme územím, kde nikdo není, nebo jsou tam jednotlivá individua, ze kterých může jít strach. To souvisí s hustotou zalidnění.“

Centrum potřebuje podnikavé rezidenty

Jak k živé atmosféře, tak k pocitu bezpečí přispívají lidé, kteří v něm tráví čas. Problémem centra Ostravy ale zůstávají obyvatelé, kteří jej o víkendech a svátcích spíše opouštějí. „Turismus to nedokáže saturovat,“ míní Nováček. A přestože se situace podle něj rok od roku zlepšuje, je pro Ostravu stále příznačný takzvaný „syndrom města duchů“. 

Město obecně navíc dlouhodobě přichází o obyvatele, přičemž značná část z nich se stěhuje do okolních obcí. „Ideálem mladých je bydlet v centru dva tři roky. Jakmile si to mohou dovolit, chtějí si postavit dům. Často pak dojíždějí využívat centrum kvůli službám, což zatěžuje městský život,“ líčí obvyklé životní kroky místních Horáková.

Výzkum mezi mladými navíc ukazuje na nízkou - jen zhruba třetinovou - spokojenost s dostupností i kvalitou bydlení. Podle Okrajem oslovených respondentů je „bydlení v centru drahé“. Přitom právě dostupné bydlení Říhák považuje za klíčový faktor budoucnosti Ostravy i její centrum.

„Pokud má město fungovat, potřebuje rezidenty. Podle dostupných dat bydlí od Nádražní směrem k železnici velmi málo lidí, pro Stodolní je tak důležité dokončit stavby a zajistit, aby se byty začaly plnit,“ popisuje odborník na prostorové plánování.

Podle demografické prognózy pro Koncepci politiky bydlení města Ostravy by počet obyvatel mohl do roku 2070 klesnout až na 192 tisíc, pokud se město nebude řídit scénářem cílených investic. Ten počítá až s 338 tisíci obyvateli. Na přípravě koncepce jako dlouhodobého rámce pro rozvoj bydlení se podílel i Nováček.

„Ostrava nenabízí, co by mladí chtěli,“ říká. „Dvě třetiny trhu tvoří byty jako na sídlišti, což není atraktivní, a to, co teď staví, je předražené. Takže my říkáme: ‚Město, začni stavět něco trochu jiného, dostupnějšího pro lidi a zároveň finančně udržitelnějšího pro tebe.‘,“ apeluje sociální geograf především na politiky, kteří o investicích rozhodují. 

Dostupné bydlení podle něj souvisí také s podnikavostí, která vede k rozvoji služeb - právě to nejen centrální obvod potřebuje. „Pokud se jedná o prostory ve vlastnictví města nebo obvodu, dává smysl nabídnout začínajícím podnikatelům symbolický nájem. To jim poskytne prostor podnikání rozjet a vybudovat si zákaznickou základnu,“ vysvětluje sociální geograf.

Jenže právě s podnikavostí má podle něj Ostrava problém a místní mladí se do vlastního byznysu tolik nehrnou. „Generačně je daný návyk, že táta pracoval ve fabrice a já se taky musím nechat zaměstnat,“ vysvětluje si to Nováček. Město by je podle něj ale mělo vést k opaku už během studií.

Vize pro centrum? Komplikovaná

Podle Říháka by centru mohlo pomoct, kdyby podpořilo vznik nových podniků usnadněním výstavby v jeho širších oblastech a odstraňováním bariér mezi jednotlivými částmi. Dávalo by mu smysl lepší propojení s Dolní oblastí Vítkovice na jedné straně a s Přívozem na druhé.

„Eliminovat takzvané černé díry, iniciovat rozvoj a co nejefektivněji využívat plochy, kde už máme infrastrukturu,“ komentuje. A dodává, že „je to náročnější než stavět na zelené louce, ale pro město dlouhodobě přínosnější“.

Lepší provázanost považuje za důležitou i Nováček s tím, že využívání služeb omezuje například ruch u Nové Karoliny. Významně by podle něj pomohlo její propojení s náměstím a centrem Laso. O pěší bulvár by podle výzkumu mladí lidé stáli. „Teorie rozvoje měst říká, že když máte pomyslné magnety, lidi začnou mezi nimi chodit,“ tvrdí Nováček. Na ulici Zámecká, případně 28. října, by podle něj měly být nejlepší podniky, značky s oblečením a restaurace - teď to tam postrádá.

Byť se to tak nemusí na první pohled zdát, teď je cesta od Nové Karoliny do centra podle něj komplikovaná. „Říká se tomu urbánní špunt. Ostrava není město krátkých časových vzdáleností. Na mapě je to blízko, ale jsou tam překážky. Přechody se světly rychlý přesun nedovolí, ztratíte šest minut jenom tím, že překonáváte 50 metrů,“ popisuje.

Řešením by podle něj bylo Nádražní ulici využívat pouze jako páteřní komunikaci pro cesty domů, ale zamezit průjezdu aut. „Město to úplně otevře a může začít fungovat,“ věří. 

Říhák ale takový nápad považuje za zbytečně radikální. Podle něj by stačilo, aby prostor nelákal k rychlému průjezdu, ale zároveň umožnil příjezd rezidentům, nerezidentům i obsluze obchodů a služeb. „Upravit prostranství tak, aby chodec nebo cyklista počítal s tím, že tam auto je, ale nepojede padesát, protože to povrch ani uspořádání ulic neumožní,“ říká.

Jenže ani proměna veřejného prostoru nezaručí, že si k němu lidé vytvoří vztah. „Uzavřeme ulici a uděláme veřejný prostor přitažlivější. Nakonec to ale musí přijmout také lidé,“ upozorňuje Horáková. Podle ní by si město mělo v historickém centru spíše identifikovat různé zóny s odlišnými funkcemi. „Je potřeba hledat realistický mix, protože zábava a nějaký noční život se těžko slučují s funkcí bydlení, kde chceme spíše klid,“ dodává.

I tady se ale ukazuje, že najít jednotnou vizi pro centrum není snadné. Podle Říháka totiž přístup funkčního členění nelze aplikovat na současnou podobu Ostravy. „Princip, kdy tady mám práci, tady rekreaci a tady bydlím, byl koncept 20. století, který reagoval na průmyslovou revoluci a že bydlení bylo hned vedle fabrik. Dnes je trend opačný. Podstatou je mít v docházkové vzdálenosti základní funkce města,“ argumentuje. Domnívá se, že se do centra budou stěhovat lidé, kteří s vyšší mírou hluku počítají a jejichž způsobu života to může vyhovovat.

Do toho všeho vstupují i další vlivy, jako jsou změny klimatu. Aby se město v letních měsících tolik nepřehřívalo a zůstalo příjemným místem k životu, musí se tomu podle Říháka přizpůsobit. „Kolik máme stromů v ulicích? Kolik máme pítek? Jak dokážeme pracovat se zadržováním dešťové vody, abychom dokázali zlepšovat mikroklima v ulici?“ ptá se.

Odpovědi bude podle něj muset najít budoucí vedení města, ať na problematiku klimatu bude mít jakýkoli názor. „Všeobecně by mělo přibývat ploch, jako jsou Komenské sady,“ dodává Nováček i přes své výhrady k celkové údržbě hlavního parku.

Článek editoval Jan Žabka