Český ostrůvek svobody? Realita interrupční péče pro Polky je složitější

Smrt Izabely z polské Pštiny otřásla před pěti lety nejen Polskem, ale celou  Evropou. Tehdy třicetiletá žena byla ve 22. týdnu těhotenství, když jí odtekla plodová voda a musela do nemocnice. Lékaři věděli, že plod nepřežije. Místo toho, aby pacientce pomohli, však vyčkávali do doby, než plod zemře. A na septický šok zemřela také Izabela. 

Případ vyvolal v Polsku protesty proti přísným protipotratovým zákonům, které v zemi platí od roku 2020. Izabela ale nebyla jediná. Polsko od té doby zasáhla další úmrtí žen, jejichž jména se stala připomínkou důsledků restriktivní legislativy – Justyna, Ania, Agnieszka, Dorota… Životní tragédie, které se odehrávají jen pár desítek minut jízdy autem od hranic s Moravskoslezským krajem.

Podle současných zákonů je v Polsku možné podstoupit interrupci pouze tehdy, když těhotenství vážně ohrožuje život nebo zdraví ženy, nebo je důsledkem znásilnění či incestu. V případě nechtěného těhotenství nebo závažné vývojové vady plodu zákrok není legální. Polky tak musí hledat pomoc zdravotníků v cizině a míří také na kliniky do Moravskoslezského kraje. 

I když je v tuzemsku situace o poznání vstřícnější než v Polsku, ani zde to ženy ve zranitelné pozici nemají jednoduché a čelí překážkám v dostupnosti zdravotní péče. Setkávají se například s tím, že jim lékaři odmítnou zákrok provést nebo se stávají oběťmi byznysu s potraty.

Co se dělo v Bílovci?

Že se byznys s potraty pro Polky objevuje i v našem kraji, ukázal případ kliniky v Bílovci. V únoru letošního roku si policie přišla do tamní gynekologické ambulance pro lékaře a jeho dva spolupracovníky. Státní zástupce Karel Dědek na dotaz Okraje neupřesnil, čeho konkrétně se zdravotníci dopustili. „Poskytnutí dalších informací by mohlo ohrozit účel přípravného trestního řízení,“ uvedl pouze. Lékař a jeho spolupracovníci ale měli páchat trestnou činnost právě na Polkách, systematicky a dlouhodobě. Všem hrozí trest od dvou do osmi let vězení. 

Policejní razie okamžitě vzbudila pozornost za hranicemi a také u organizací, které Polkám pomáhají s přístupem k umělému přerušení těhotenství v Česku. „Polská média hlásala: ‚Nelegální zákroky‘, ‚Nelegální interrupce pro Polky? Čeští lékaři obviněni.‘ Vypadalo to, jako kdyby dělali něco nelegálního jen tím, že poskytovali interrupci. Jako by média schválně chtěla vsugerovat, že všechny potraty v Čechách jsou nelegální,“ přemýšlí Monika, mluvčí česko-polské dobrovolnické organizace Ciocia Czesia. Iniciativa Polkám od roku 2020 poskytuje v tuzemsku podporu. 

Podle paní Moniky, která nechce zveřejnit své příjmení, ale redakce ho zná, takový narativ zpochybňuje i legální a odbornou péči, což ohrožuje důvěru ve zdravotní systém. Pacientky pak mohou váhat s využíváním dostupných služeb v regionu. Iniciativa proto na svých sociálních sítích ihned začala vysvětlovat, jak celý proces běžně funguje. 

Ambulanci v Bílovci dobrovolníci z Ciocie Czesie dlouhodobě nepovažovali za důvěryhodnou, a to na základě zkušeností žen, které ji navštívily. Kromě toho, že zdravotníci požadovali vysoké částky za provedení zákroku, také pacientkám nedávali faktury či účtenky a jiné dokumenty, které by potvrdily, že byl zákrok legální. 

Jak konkrétně byznys s potraty vypadá, vysvětluje představitelka iniciativy Ciocia Czesia především na srovnání částek, které ženy zaplatily. „V Bílovci dala údajně jedna pacientka za potrat ze zdravotních důvodů po 12. týdnu těhotenství více než 30 tisíc korun,“ uvádí paní Monika. Většina klinik, které organizace svým klientkám doporučuje, si přitom za takový zákrok účtuje kolem deseti tisíc korun.

V nemocnicích se částky drží výrazně níže než v soukromém sektoru. Například Nemocnice Karviná-Ráj uvádí ve svém ceníku částku za interrupci do 12. týdne těhotenství ve výši pět tisíc korun. Cena se ale může lišit, a to „z důvodu odlišného administrativního a organizačního nákladu“, jak Okraji popsal ředitel nemocnice Ivo Žolnerčík. Tím myslí  například překlady dokumentů, tlumočnické služby či administrativu spojenou s komunikací s pojišťovnami. Podobnou částku ženy platí také v Moravskoslezské nemocnici Frýdek-Místek, kde zákrok vychází na 4,5 tisíce korun.

Rozdílné jsou také ceny za potratové pilulky, které se dají použít do sedmého týdne těhotenství. „Potrat pomocí tablet, které jsou totožné s těmi, které si můžete objednat z Polska a stojí kolem 75 eur (kolem 1800 korun), vyjdou u zahraničních lékařů v blízkosti polských hranic na šest set až tisíc eur či více (od 14 tisíc korun a výše),“ uvedla Ciocia Czesia ve zmíněném příspěvku na svých sociálních sítích.

Ve zdravotnických zařízeních, kde probíhá byznys s potraty, také podle paní Moniky není péče vždy na dostatečné úrovni. Ženy si stěžují, že procedura probíhá příliš rychle a nemají tak dost času si odpočinout. „Můžete se déle věnovat jedné pacientce a poskytnout jí kvalitní péči, anebo můžete za stejnou dobu vykonat tři zákroky a vydělat víc,“ popisuje přístup některých lékařů.

V Česku mohou ženy podstoupit potrat bez udání důvodu do 12. týdne těhotenství, v takovém případě si pilulku či zákrok platí samy. Po prvním trimestru je interrupce možná pouze v případě, že těhotenství ohrožuje život ženy nebo je plod výrazně poškozený a zákrok pak hradí pojišťovna. A to nejen Češkám, ale i ženám z jiných zemí. „Pacientky z členských zemí EU mohou mít zákrok hrazený prostřednictvím Evropského průkazu zdravotního pojištění, pokud je to nutná a neodkladná péče,“ vysvětluje Marcela Hladká, mluvčí Nemocnice Karviná-Ráj. 

Policie zatím, podle komisařky krajského ředitelství Evy Michalíkové, v regionu dosud neodhalila žádný jiný případ podobný kauze bílovecké kliniky. Členka Ciocie Czesie míní, že není jisté, že šlo o ojedinělý případ. S pochybným přístupem klinik se organizace setkává, ročně jde o jednotky případů. „Neřekla bych, že se jedná o organizovaný zločin. Spíš jde o jednotlivá místa, kde nejednají profesionálně, mají příliš vysoké ceny nebo nevyžadují a nedávají ženám výsledky vyšetření a podobně,“ říká. 

Často se klientky organizaci svěřují také s tím, že jim někdo prodal potratové pilulky, které nezafungovaly. Zjišťovat ale, kdo byl prodejcem takových pilulek nebo které kliniky s ženami nezacházejí správně, podle paní Moniky není úloha Ciocie Czesie, která se soustředí na spolupráci s ověřenými místy. V současnosti je organizace v kontaktu se čtyřmi soukromými klinikami, z toho dvě jsou v Ostravě.

Ostrůvek svobody v sevření

Polky u zdravotníků v regionu naráží také na jejich neochotu pomoci nebo svévolné vykládání zákona o umělém přerušení těhotenství. „Ty ženy jsou v hrozném stresu, když musí něco takového podstoupit a navíc v zahraničí. To se už tak člověk cítí jako zločinec. A ještě k tomu jim někdo řekne, že když tady nemají trvalý pobyt, nemůžou jim pomoct,“ přibližuje paní Monika nepříjemné zážitky některých Polek. Kde přesně v kraji na takový přístup ženy narážejí ale neumí říct.

Zákon o umělém přerušení těhotenství si některé nemocnice vykládají tak, že odmítají provést interrupci u zahraničních pacientek, pokud nemají trvalý pobyt v Česku. A to přesto, že je zákrok v tuzemsku legální pro všechny občany Evropské unie, jak vyplývá i z prohlášení Ministerstva zdravotnictví. Před potratem tak ženy musí ověřovat, zda vybraná klinika poskytuje péči i pacientkám z Polska.

Přístup zdravotnického personálu má přitom podle paní Moniky velký vliv na psychický stav pacientek. Proto organizace směřuje Polky vždy jen na ambulance, z nichž se k nim dostává pozitivní zpětná vazba.

„Příkladem dobré praxe třeba je, když nás kliniky informují, že kvůli rekonstrukci nemocnice budou ženy po interrupci přesunuty blízko oddělení šestinedělí, kde jsou matky s novorozenci. Některé z žen, které jdou na potrat, děti mít chtějí, ale objevily se u nich nějaké komplikace a kdyby po zákroku slyšely dětský pláč, mohlo by to být pro ně bolestné,“ chválí paní Monika lidský rozměr péče v jednom ze spolupracujících zařízení. 

Ciocia Czesia je kolektiv aktivistů a aktivistek, který v Česku funguje šest let. „Jsme parta lidí, kteří odjeli z Polska hlavně kvůli nechuti ohledně politické situace. Hodně z nás se přestěhovalo kolem roku 2020, už jsme toho měli plné zuby. Vnímali jsme Českou republiku jako takový ostrůvek svobody,“ vypráví paní Monika. 

I v tuzemsku už ale přibývá pokusů o omezování reprodukčních práv a netýká se to jen svévolného vykládání českých zákonů. Jde například o rostoucí vliv Jana Gregora, bývalého místopředsedy konzervativní a antipotratové organizace Aliance pro rodinu, který se stal poradcem ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky (ANO), či poslanecký návrh, podle kterého se měla na obalech těhotenských testů objevovat sdělení na podporu pokračování těhotenství. Za ním stálo protipotratové Hnutí pro život.

Jedno procento žen

Polské ženské organizace odhadují, že ročně podstoupí interrupci asi sto tisíc Polek. To je zhruba 1,4 procenta ze všech žen ve věku od 18 do 45 let, které v zemi žijí. 

Například organizace Abortion Without Borders před dvěma lety zajistila přístup k potratové péči 47 tisícům Polkám, z toho 1147 umělých přerušení těhotenství proběhlo v cizině. Podle dat této organizace si drtivá většina Polek poradila sama doma pomocí pilulky. Za interrupcí do zahraničí cestovaly ženy nejčastěji v druhém trimestru, a to do Nizozemska, Belgie, Francie, Rakouska, Česka a Velké Británie. 

Na Ciocii Czesii se ročně obrátí s žádostí o radu či se zájmem o zajištění termínu k umělému přerušení těhotenství kolem 1400 lidí. 

Přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava Ondřej Šimetka říká, že ženy o interrupci žádají nejčastěji kvůli kombinaci různých faktorů. „Už děti mají a další nechtějí nebo si nemohou dovolit, neláká je mít děti, mají nevhodného partnera, jde o neplánované těhotenství, řeší studium, kariéru, nové zaměstnání, další je osobní nepřipravenost, nevyřešené bydlení, malý byt, nebo hypotéka, musí oba vydělávat,“ popisuje důvody, se kterými se setkává v ambulanci. 

Ve vyšších týdnech těhotenství, například kolem 16. až 22. týdne, podle Šimetky převažují zdravotní důvody. „Polské pacientky přicházejí zejména kvůli závažným vadám nebo genetickým poškozením plodu,“ vysvětluje gynekolog, porodník a také senátor za ODS. Podle něj počet interrupcí setrvale klesá.

V polských nemocnicích proběhne do tisícovky potratů za rok. Podle oficiálních dat polského sejmu z roku 2017, kdy lze získat poslední informace o provedených interrupcích před zpřísněním zákonů, lékaři ukončili těhotenství u 1057 žen. Asi 98 procent zákroků proběhlo kvůli závažným a nevratným vadám plodu a zbývající z důvodu ohrožení života nebo zdraví matky.

Pacientky v polských nemocnicích si ale podle organizace Abortion Without Borders stěžují jak na zastaralé metody, tak na necitlivou péči. Taková svědectví zaznamenal také český dokumentární snímek Právo volby, který sleduje příběh tří Polek, jež přijely uměle přerušit těhotenství do Česka. V Polsku podle dokumentu dochází například k tomu, že zdravotnická zařízení otálejí se sdělením výsledků vyšetření, aby nemohlo dojít k potratu. 

Předseda Etické komise Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Petr Křepelka říká, že Polky jsou vystaveny výraznému psychickému tlaku. „Studie ukazují, že nejistota, zda dostanou potřebnou péči, a strach z právních následků, vytvářejí trvalý stres, který umocňuje i silný vliv náboženství na veřejnou debatu,“ uvádí Křepelka, který je rovněž gynekolog a expert na reprodukční zdraví.

To se ukazuje i v praxi – od doby, kdy polská vláda omezila možnosti pro umělé přerušení těhotenství, proběhla médii řada zpráv o nepřiměřených zásazích policie při pouhých podezřeních z provedení nelegálního potratu. Seznam Zprávy popsaly například příběh Joanny, kterou začala policie vyšetřovat po užití potratové pilulky. V nemocnici ji doprovázeli policisté, zabavili jí osobní věci, měla si svlečená dřepnout a zakašlat. Přestože užití pilulky není v Polsku trestné, úřady s ní zacházely jako s podezřelou a veškeré úkony s tím související byly pro Joannu ponižující. 

Podle Křepelky výsledky analýz diskusí na sociálních sítích dokazují, že polské ženy často pociťují izolaci, informační prázdnotu a strach z odhalení i v případech, kdy by na zákrok měly mít nárok ze zákona. Společenská tabuizace potratu tak může být často tíživější než samotné rozhodnutí o jeho podstoupení. 

K dalšímu stresu a rozvoji úzkosti podle experta přispívají i omezené možnosti efektivního plánování rodičovství, a to napříč populací. „Pocit ztráty kontroly nad vlastním tělem zvyšuje psychickou zátěž u žen v celém reprodukčním věku, zejména u těch ze znevýhodněných sociálních vrstev,“ dodává gynekolog.

Odpůrci interrupcí kontrují argumenty o takzvaném postabortivním syndromu, který ženy mohou po potratu zažívat. Křepelka však trvá na tom, že problematické jsou zejména okolnosti zákroku. 

„Samotný zákrok obvykle nezpůsobuje dlouhodobé psychické trauma. Naopak, mnohem větším rizikem pro duševní zdraví je situace, kdy je ženě potrat odepřen nebo když žije v prostředí, které ji za její rozhodnutí trestá a odsuzuje,“ vysvětluje odborník s tím, že pokud se zohlední předchozí psychický stav ženy a její životní situace, „neexistuje důkaz o tom, že by interrupce vyvolávala dlouhodobé deprese“.

Odsouzeni za to, že potrat neprovedli

Šance na změnu v Polsku přišla po volbách před třemi lety, kdy začal sestavovat vládu současný premiér Donald Tusk (Občanská koalice). Ten sliboval liberalizaci potratových zákonů. Návrh jeho koaličního partnera ale před dvěma lety v parlamentu neprošel, hlasovali proti němu i premiérovi straničtí kolegové. Země si v tomto ohledu nepolepšila ani po prezidentských volbách loni v srpnu, které vyhrál Karol Nawrocki (nezávislý za Právo a spravedlnost), jenž navržené zákony podepisuje. Nawrocki tvrdí, že by se měl plod chránit již od početí.

Poláci ale přísné zákony zmírnit chtějí. Podle průzkumu veřejného mínění z roku 2024 podporuje zrušení trestů za pomoc k potratu (to se týká například zdravotníků - pozn. red.) 53 procent Poláků, zatímco zachování současného stavu si přeje 36 procent lidí. Návrh na úpravu má výrazně vyšší podporu mezi ženami. 

Na evropské úrovni mezitím sklízí úspěchy iniciativa My Voice, My Choice, kterou odstartovala skupina žen ze Slovinska. Jejím cílem je zajistit v celé EU přístup k bezpečné interrupci. Iniciativa sesbírala přes milion podpisů napříč unií, loni ji podpořil Evropský parlament a Evropská komise tak musí na základě jeho rozhodnutí připravit pro členské země dobrovolný finanční mechanismus pro přeshraniční dostupnost interrupční péče.

I když se tímto otázka reprodukčního zdraví dostává v Evropě do popředí, problém polských žen to podle paní Moniky z Ciocie Czesie neřeší. „Otázkou není finanční podpora, ale jak dlouho samotná interrupce nebude dostupná v Polsku. To je důležité,“ dodává. 

Jistou naději ale Polky mají. Letos v březnu se dočkala spravedlnosti rodina Izabely z Pštiny, zmíněná v úvodu článku. Soud odsoudil tři lékaře, kteří ženě nepomohli, na pár měsíců do vězení a několik let také nebudou moci pracovat ve zdravotnictví. „Jde o první případ v Polsku, kdy byl někdo odsouzen ne za to, že potrat provedl, ale že ho neprovedl,“ okomentovala výsledek případu polská novinářka Anna Piekutowska.

Reportáž editovala Simona Janíková

Vznik textu a mentoring s ním spojený podpořila organizace Journalismfund Europe v rámci programu Pluralistic Media for Democracy