Do konce roku se stěhovat nebudete, slibuje Heimstaden lidem v kolonii

Do konce roku se stěhovat nebudete, slibuje Heimstaden lidem v kolonii
Ilustrace vytvořená pomocí nástroje DALL·E. Použitý prompt je uvedený na konci článku.

Už dva roky se pravidelně objevují zprávy o možném stěhování lidí z kolonií finských domků v kraji. Největší bytový fond ve střední Evropě, firma Heimstaden, řeší, jak s dřevostavbami, které mají desítky let po konci původně odhadované životnosti, naložit. Ředitel společnosti Jan Rafaj přiznává nedostatky v komunikaci s nájemníky. Podle obyvatel tzv. fiňoků se ale situace v poslední době zlepšila a probíhá vyjednávání s firmou o postupném odkupu. 

S terénní sociální pracovnicí Martinou Bubovou se procházíme po kolonii Liščina v ostravském Hrušově. Míjíme řady přízemních domků, které od padesátých let minulého století sloužily jako rychlé řešení bytové krize po válce. Některé dřevostavby jsou zchátralé a ještě s původním zeleným nátěrem, jiné si nájemníci během let rekonstruovali a jsou k nepoznání od klasických rodinných domů. Lidé z finských domků podle jejích slov nebývali klienty sociálních ani komunitních služeb. Obrátili se na ni až před dvěma lety s tím, že se Heimstaden snaží rozprodávat jejich finské domky. „Poslední dva roky za námi přichází místní starousedlíci, kteří si stěžují na jednání Heimstadenu,” popisuje Bubová v jedné z uliček.

Všechno podle ní začalo dopisem, který lidem do schránek přišel v červenci roku 2022. Firma v něm nájemníkům oznámila, že chce domy prodat a že se mají do měsíce rozhodnout, jestli budou své domy chtít odkoupit za 1,8 milionu korun. Pokud nebudou mít o odkup zájem, firma domy nabídne obci a posléze i třetím stranám. 

Záměr zbavit se rychle domů šéf Heimstadenu Jan Rafaj odmítá. „Neřešíme nutnost okamžitého stěhování, ale ta situace není dlouhodobě udržitelná,” vysvětluje. První kontakt s nájemníky označil za nešťastnou chybu - dopis prý nebyl úplně „vycizelovaný” a někteří nájemníci si udělali špatný názor. „Pochopili to tak, že pokud to neodkoupí, tak je z těch domů vystěhujeme, ale nic takového tam nebylo,” říká.

Vzájemné soužití a vstřícný postoj 

Po přečtení dopisu od Heimstadenu se místní obrátili na neziskovou organizaci Vzájemné soužití, která má v lokalitě nízkoprahové centrum. „To pro nás byla nová zkušenost, předtím jsme v lokalitě řešili zpravidla úřední věci pro místní, aktivity pro děti a rodinné spory,” vzpomíná terénní pracovnice Bubová. 

„Původně měli v plánu celou ulici zbourat,” říká nájemník a klient neziskové organizace, který si stejně jako řada jiných obyvatel Liščiny přeje zůstat v anonymitě. Jeho obavy potvrzuje také starosta Slezské Ostravy, kam Liščina spadá, Richard Vereš /ANO/. „Jejich původní strategie byla taková, že všechny ty domky, které tam jsou, půjdou časem k zemi. Měli v plánu to dělat postupně a chtěli si tam stavět nové nájemní bydlení. To s ohledem na nějakou finanční situaci, na jiné projekty, které dělají, přehodnotili tak, že tam, kde to půjde, tak to takhle udělají, ale ty ostatní budou chtít z portfolia pryč,” říká ve své kanceláři s výhledem do centra města starosta.

„Teď tu strategii změnili a prý se nebude nic bourat do konce roku 2024,” pokračuje obyvatel kolonie. S družkou do domu za posledních deset let investovali 600 tisíc korun. „Všechno jsme dělali s vědomím vlastníka, tehdy ještě s firmou Residomo, který nás ujišťoval, že pokud budeme platit nájem, tak nás nebudou nikam stěhovat. Ale pak se vlastník změnil,” říká. „Ona už si chtěla hledat jiné bydlení, když přišel ten první dopis. Já jsem říkal, že to nepřežiju, když se odstěhujeme a někdo nám tu bude mávat z okna, koho tu nastěhujou po nás,” popisuje prvotní pocity po dopise z léta 2022 a ukazuje na svou partnerku v okně domu.

Kde se vzaly finské domky?

Kolonie dřevěných finských domků jsou typické pro ostravsko-karvinský revír. Vznikaly ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století jako součást snahy o rychlou obnovu válkou zničené Evropy. V našem kraji díky průmyslu rychle rostl počet obyvatel a s tím i počet těchto dřevostaveb. I tyto původně havířské domovy vlastní firma Heimstaden. Zatímco ale v případě bytových domů Heimstaden investoval do rekonstrukce, finské domky zůstávaly dlouhá léta bez povšimnutí a peníze do jejich údržby vkládali jen jejich nájemníci.

Nejistotu mezi lidmi vyvolala mimo jiné nejednotná komunikace firmy. Některé nájemníky oslovila s nabídkou odkupu, s jinými nekomunikovala vůbec. Dalším pak údajně přestala v průběhu měsíců odpovídat a mezi obyvateli se šířila řada nepodložených informací. „Kdybyste s nimi mluvila, aspoň s těmi čtyřmi zástupci, kteří tady byli před čtrnácti dny, tak vám teď řeknou něco jiného. Navíc je to v zápise, který od nás v těchto dnech dostávají,“ říká Rafaj. 

Změnu v jednání potvrzuje i zástupkyně nájemců Gita Moocová. „Na posledním jednání byl pan Rafaj naprosto vstřícný a vysvětloval, že je nutné cenu podřizovat tomu, jakou představu má Heimstaden na základě odhadů,” říká Moocová nájemníkům na společné schůzi v komunitním centru Vzájemného soužití. Dílčí pokrok vidí i v tom, že firma se zaručila, že lidé starší sedmdesáti let budou moci ve svých domech dožít a nebudou se muset ani stěhovat, ani v následujících letech přemýšlet o koupi. 

Zároveň ale dodává, že některé sliby, které z dosavadních jednání vzešly, firma ještě nesplnila a tím udržuje mezi starousedlíky nejistotu. „Byla jsem ujištěna, že všichni dostanou smlouvy na další dva roky a jak vidím, tak se tak zase nestalo,” říká Moocová na schůzi, zatímco si zapisuje jednotlivé připomínky obyvatel fiňoků. 

Příběh, který nemá šťastný konec 

Heimstaden nepopírá, že se k hornickým domkům musí postavit jako obchodník. Dva roky firma zkoumala technický stav domů a výsledek je ten, že se podle ní nevyplatí do nich investovat, protože by to bylo dražší než výstavba nových domů. „Bohužel Heimstaden to koupil za velké peníze, my jsme to nedostali za korunu v privatizaci. Každý kvartál musíme vůči svým investorům podávat zhodnocení cen nemovitostí a nemůžeme to nájemníkům prodávat se ztrátou,” vysvětluje ředitel druhého největšího bytového fondu u nás.

Postup firmy chápe i starosta Richard Vereš. „Problém finských domků je, že teď už je vlastní třetí majitel a to, co se kdysi lidem slíbilo, už dávno pominulo. Je to dlouhodobý problém tohoto regionu, že nebyl dodržen závazek a že jsme skoro zadarmo dali panu Bakalovi desítky tisíc bytů,” vrací se ke kontroverzní privatizaci z roku 2004. 

Privatizace OKD a hornických bytů

Původně hornické byty získal v roce 2004 Zdeněk Bakala a jeho obchodní partneři. Ti koupili dřívější státní podnik OKD od společnosti Karbon Invest, která získala většinový podíl už v roce 1996. Součástí privatizační smlouvy byly také nájemní byty zaměstnanců podniku. Bakalova firma RPG, která nově byty vlastnila, veřejně slibovala, že byty za výhodných podmínek prodá nájemnníkům. Ti na základě slibů začali do svých domovů investovat. 

Bakala nakonec celou firmu prodal v roce 2015 americkým fondům Blackstone a Round Hill Capital. Ti byty spravovali skrz firmu Residomo. Portfolio bytů od roku 2020 vlastní švédská firma Heimstaden. 

Nárok na byty aktuálně vlastněné Heimstadenem si dlouhodobě dělají nájemníci. Ve své argumentaci se odvolávají na smlouvu se státem z roku 2004, která jim zaručovala právo si byty za netržní ceny odkoupit. 

Jan Rafaj, ředitel české pobočky firmy Heimstaden tvrdí, že se současný majitel snaží tuto křivdu přebít přístupem k nájemníkům. „Všechny investorské prezentace měli i kapitolu o Bakalovi, kupující věděl, co kupuje. Já mám za úkol obrátit přístup na investorský, abychom ukázali i novým kupujícím, že to nabralo úplně nový směr. 

Podle Jana Rafaje by bylo nejlepší, kdyby si domy nájemníci zkusili odkoupit za cenu, kterou firma nabízí. „Nabízíme ty domy plus minus od milionu, milionu a půl. Pořád je to cena, kterou když jsme testovali na trhu ve volném prodeji, tak byly minimálně o 20 procent dražší,” říká.

S nabízenými cenami ale nájemníci nesouhlasí. Řada z nich do domovů, kde žijí desítky let, investovala životní úspory, nebo se i zadlužila. Ani jeden z dosavadních vlastníků přitom podle jejich slov do domů neinvestoval a vše si museli opravovat na vlastní náklady. „Ti lidé to dělali se souhlasem předchozích majitelů - ať už to bylo OKD, RPG byty nebo Residomo. Mají od všeho doklady,” říká sociální pracovnice Martina Bubová, která už řadu měsíců pomáhá obyvatelům finských domků v jednání s firmou. 

Rafaj tvrdí, že s lidmi, kteří do domů v dobré víře zainvestovali své prostředky, soucítí. „Já jsem samozřejmě v takových bytech byl a musím říct, že se před těmi lidmi necítím dobře.” Pro obyvatele finských domků totiž platil stejný slib jako pro jiné obyvatelé původních bytů OKD, že si je budou moci od firmy odkoupit za desetitisíce korun. Lidé proto ve velkém začali nemovitosti, ve kterých žili, rekonstruovat, protože počítali, že jim za chvíli budou patřit. A zatímco byty se v portfoliích různých majitelů udržovaly v obyvatelném stavu, na finské domky žádná z firem nemyslela. 

Teď ředitel v pořadí už čtvrtého vlastníka přiznává, že situace nemá dobré řešení. „Všem otevřeně říkám, že tohle je příběh, který nemá šťastný konec, ale snažíme se to konstruktivně řešit,” říká Rafaj. 

Problém i pro Horní Suchou a Doubravu

Starosta obce Horní Suchá, kde se také nachází kolonie finských domků, ale jednání Heimstadenu jako konstruktivní nevnímá. „Jednání s firmou spíše neprobíhají. Na poslední schůzce začátkem prosince jsme žádali o úpravu cen obou částí kolonie tak, aby jejich součet odpovídal nabízené ceně kolonie jako celku,” popisuje starosta Jan Lipner /STAN/ svou snahu vyřešit situaci s bydlením pro zhruba čtvrtinu obyvatel obce, kteří žijí právě ve finských domcích. Heimstaden obecnímu úřadu nabídl odkup celé kolonie za 240 milionů korun. Pokud by ale Horní Suchá koupila nejdříve jen část kolonie, v celkové výši by zaplatila o 30 milionů korun navíc. Investovat celých 240 milionů najednou by ale pro obec s ročním rozpočtem 160 milionů korun znamenalo zastavení investic na několik let dopředu. „Do konce roku se měli ozvat s novou cenovou nabídkou, ale dodnes nemáme žádnou odezvu,” dodává Lipner. 

Výhrady má také starostka obce Doubrava, Jiřina Ferenčíková /Naše Doubrava/. „Na základě avizované revitalizace, kterou oznámil pan Rafaj na schůzce s nájemníky v květnu roku 2022, se z obce odstěhovalo na šedesát občanů,” říká Ferenčíková. Podle jejich slov Heimstaden slíbil, že v kolonii postaví dva pilotní domy. Ty měly ukázat nájemníkům, jak by jejich bydlení mohlo vypadat po plánované renovaci. „Zatím se nepostavilo nic. Ale od roku 2022 došlo k demolici šesti finských domků,” uzavírá starostka.

 „Nevím, jestli je to záměr, nebo chaos. Už odmítám cokoliv předpokládat, protože ráno se vzbudíte a vše je jinak,” uzavírá starosta Horní Suché Jan Lipner.

Zatímco v menších obcích místní stále neví, co s jejich domy a koloniemi bude, obyvatelé Liščiny jsou optimističtější. „Jsme domluveni, že mám projít celou Liščinu a zjistit, jaká je situace - kdo bude chtít koupit, kdo ne. A na konci března se máme sejít na další jednání, abychom si řekli, jestli plní sliby,” uzavírá Margita Moocová. 

Text je první částí seriálu o nájemním bydlení v Moravskoslezském kraji.

Reportáž editoval Jakub Šídlo.


Prompt použitý v úvodní ilustraci: „Situate the old Finnish houses within the industrial context of Ostrava, incorporating elements like factory chimneys and rail tracks. The realistic style and muted colors emphasize the industrial atmosphere surrounding the neighborhood.“

Read more

Polštář splasknul. Jak z Liberty zmizela energie i osm vydělaných miliard

Polštář splasknul. Jak z Liberty zmizela energie i osm vydělaných miliard

Jak to vidí management ostravských hutí ⬇ Ve prospěch společnosti Liberty Ostrava bylo vyhlášeno všeobecné moratorium na „preventivní restrukturalizaci“ (dále jen „všeobecné moratorium“), které jí má poskytnout čas, aby mohla svůj optimalizační plán detailně prodiskutovat se svými věřiteli. Všeobecné moratorium se bude týkat všech věřitelů společnosti Liberty Ostrava a poskytne jim

By Ondřej Stratilík