Mýtus, paměť a asfalt. Životická tragédie připomíná, že dějiny nejsou černobílé
Od největší odvetné akce nacistů ve Slezsku uběhlo 81 let. Životická tragédie zůstává plná mýtů a nevyřešených otázek. „Jde o příklad, kam může vést nacionální běsnění,“ říká v rozhovoru pro Okraj historik Michal Stehlík.
UPOZORNĚNÍ: Rozhovor s historikem Michalem Stehlíkem vznikl u příležitosti loňského 80. výročí životické tragédie. Zveřejňujeme jej pro jeho aktuálnost opět po roce jako připomínku tehdejších událostí.
Před více než osmdesáti lety, ráno 6. srpna 1944, nacisté obklíčili slezskou obec Životice, která je dnes součástí Havířova. Nikdo z ní nesměl odejít. Následně vojáci odvlekli a zastřelili celkem třicet šest nevinných mužů - 28 Poláků a 8 Čechů. Událost dnes známe jako životickou tragédii.
Odvetná akce nacistických bezpečnostních složek přišla jako reakce na útok polských partyzánů, kvůli kterému zemřeli tři příslušníci gestapa, jeden partyzán a hostinský Isidor Mokrosz. K tomu došlo o dva dny dříve v jeho „dolní“ hospodě v Životicích.
Dodnes se o události mluví jako o pozapomenuté tragédii, kterou zastírá řada otazníků. Jejich zodpovězení komplikovaly ideologické výklady, národnostní spory a snaha zjednodušit situaci na příběh dobra a zla.
V posledních letech ale historici díky novým poznatkům mohou popsat okolnosti slezského nacistického běsnění do větší hloubky. Část z nich například otevřeně mluví o tom, že by se mezi civilní oběti tragédie měl započítat i další životický občan - zmíněný hostinský Isidor Mokrosz, kterého dodnes někteří lidé označují jako kolaboranta.
Tuto myšlenku prosazuje i profesor Michal Stehlík, který působí v Ústavu českých dějin Univerzity Karlovy, zabývá se zkoumáním totalitních režimů a moderuje popularizační podcast Přepište dějiny. V rozhovoru pro Okraj své stanovisko zdůvodňuje a přibližuje složitost a význam životické tragédie.
Černobílý mýtus minulosti
V souvislosti s životickou tragédií se mluví o třiceti šesti obětech. V reportáži v pořadu Reportéři ČT z roku 2022 jste ale zmiňoval, že by se mělo mluvit o třiceti sedmi obětech. Proč je příběh hostinského Isidora Mokrosze pro ucelené pochopení tragédie důležitý?
Na osudu Isidora Mokrosze se ukazuje nejednoznačnost celého případu, který měl pochopitelně vždy nějaký ideologický nátěr. V jisté černobílé logice to dává smysl. Zlí jsou Němci. A hodní? Češi, Poláci? Najednou vzniká zmatek.
