Týden v kraji: Ostravice řeší byty, další kolonii hrozí zánik a šest let od střelby v nemocnici

AKTUALIZACE, 21. 1. 2026, 16:30: V textu jsme chybně uvedli, že zastupitel Ostravice Tomáš Kokeš (Patrioti Ostravice) uvedl, že vyzdvihuje zachování ledního kluziště v obci. Ve skutečnosti jeho aktuální stav směrem k obci kritizuje jako „nehospodárný“. Za chybu se omlouváme.

Pravidelný pondělní newsletter je tady. Týden v kraji je váš spolehlivý kompas k dění v regionu. Neříkáme, co si máte myslet, ale přemýšlíme s vámi nad událostmi z různých úhlů a do hloubky.

Co se dočtete za paywallem?

• Ostravice řeší změnu územního plánu. Potřebuje obec další byty?
• Hrozí konec další ostravské kolonie? Nejasná komunikace ohledně prodeje finských domků na Liščině vyvolává nejistotu mezi obyvateli.
• Od střelby ve Fakultní nemocnici Ostrava uplynulo šest let. Jaká bezpečnostní opatření, včetně prvků umělé inteligence, byla v nemocnici zavedena?

Dění z kraje s kontextem - každý týden do vaší e-mailové schránky. Předplaťte si newsletter a už vám nic neuteče!

Nové byty na Ostravici rozdělují zastupitelstvo

V areálu bývalé pily na Ostravici plánuje společnost Ridera postavit 109 bytů. Emoce ale vzbuzuje záměr firmy rozšířit plochu výstavby o dalších 30 tisíc metrů čtverečních. Zastupitelé na pondělním jednání schválili postoupení změny územního plánu k dalšímu posouzení. S tím nesouhlasí část občanů ani opozice.

„Obavy jsou zejména ohledně dopravního zatížení centra obce, obtíží při výstavbě a zvýšení populace v obci,“ říká starostka Pavlína Stonkayová (KDU-ČSL), podle které nejde ani tak o kritiku, jako o nepochopení či nedostatek informací.

Opoziční zastupitel Tomáš Kokeš (Patrioti Ostravice) ale zmiňuje i jiný problém: „Dochází k situaci, kdy na straně jedné nejsou zastupiteli připouštěny k posouzení záměry běžných občanů na stavby rodinných domků, s odůvodněním, že je na Ostravici přebytek volných stavebních ploch pro bydlení. A na straně druhé záměru developera na výstavbu na 30 000 m2 jsou zastupitelé nakloněni a doporučí jej prověřit.“

A dodává, že obec podle něj další plochy pro byty nepotřebuje. Místo toho má jít o prostor pro podnikání. „Tam, kde lidé bydlí, by měli mít také možnost pracovat či podnikat a generovat tak pro obec přidanou hodnotu. Z toho totiž může mít obec do budoucna více benefitů než jen z bytových domů, kam lidé chodí akorát přespávat,“ říká

Starostka ale Kokešův názor považuje za naivní: „Momentálně je nulová nezaměstnanost, takže opravdu nevím, kdo by tam pracoval,“ říká a zdůrazňuje, že zastupitelstvo neschválilo změnu územního plánu, ale pouze její prověření.

Opoziční zastupitel ale kritizuje i postup starostky při jednání s tím, že se k záměru nevedla dostatečná diskuze. Stonkayová apelovala na zastupitele, aby své výstupy drželi v rozmezí do pěti minut, přestože to údajně u jiných témat nevyžaduje. „Zastupitelé měli možnost podnět developera neschválit a třeba o něm dále diskutovat, zvolili však postup opačný, aniž by byl druh výstavby veřejně blíže specifikován,“ popisuje Kokeš průběh jednání.

Starostka se brání s tím, že její upozornění nebylo motivováno postranními úmysly. „Kromě změny územního plánu jsme projednávali i rozpočet. Proto jsem na začátku jednání oznámila, že vzhledem k obsáhlosti programu budeme tentokrát důsledně dodržovat jednací řád,“ vysvětluje a dodává, že pět minut je podle ní dostatečný čas, aby každý řekl vše podstatné.

Naopak na již schváleném projektu 109 nových bytů v areálu bývalé pily se shodují představitelé Rady obce i opozice. „Určitě půjde o zkultivování centra obce. Projekt opraví původní zástavbu bývalého areálu pily,“ říká Stonkayová. Dodává, že Ridera je jedním z mála developerů, který s obcí jedná v rámci Zásad spolupráce s investory. Podle nich by měl investor investovat určitou částku do obecní infrastruktury a služeb.

Pozitivně se ke stavbě 109 nových bytů staví i Kokeš. Ten projekt v minulosti podpořil. „Tento projekt hodnotím kladně, jelikož plocha, která byla pro tento záměr vyčleněna, mi z pohledu prostorové vazby ke komunikaci do centra obce a k Woodaréně dává smysl,“ říká Kokeš.

Na Ostravici se v současné době připravuje několik stavebních projektů podle územního plánu z roku 2015. Otázkou zůstává, jak se postaví současné vedení obce k dalším developerským záměrům.

Nejistá budoucnost finských domků v Liščině

V padesátých letech byly kolonie dřevěných finských domků domovem řady horníků z ostravsko-karvinského regionu. V posledních letech je ovšem budoucnost takzvaných fiňoků spojována s jejich prodejem a možným stěhováním lidí, kteří v nich žijí. Zprávu o tom, že finské domky budou nabídnuty k prodeji, našli ve svých schránkách také někteří obyvatelé Liščiny v ostravském Hrušově. Největší vlastník nájemních bytů v Česku, firma Heimstaden, se rozhodl dřevostavby, ve kterých bydlí zejména starousedlíci, nabídnout k prodeji jiným investorům. To v místních vzbudilo obavy o budoucnost místa, které léta nazývají domovem. 

V souvislosti se stále častějšími zprávami o možném stěhování nájemníků z finských domků v Moravskoslezském kraji vyniká kolonie Liščina tím, že v ní žijí zejména starší lidé. Právě oni jsou podle terénní sociální pracovnice Martiny Bubové nejvíce ohrožení. Často se potýkají se zdravotními problémy a potenciální stěhování pro ně představuje psychickou i fyzickou zátěž.

„Jsou to převážně lidé ve věku šedesáti a více let, kteří byty přijímali s tím, že v nich zůstanou celý život. Pokud se teď budou muset stěhovat pryč, nemají nikoho, kdo by jim pomohl. Často se jedná o rodiny horníků, kteří se tady starají o své blízké,“ komentuje situaci Bubová s tím, že velká část lidí navíc do potřebného vybavení finských domků vložila své životní úspory. „Utratili velké peníze za to, aby si opravili střechu, verandu nebo okna. Žádný z majitelů do domků neinvestoval, veškeré opravy si lidé zajišťovali sami,“ vysvětluje členka neziskové organizace Vzájemné soužití, která v Liščině působí.

Bubová na lidech, kteří za ní pravidelně chodí, vnímá rozčarovanost a pocit nejistoty: „Neví, co s nimi bude, nedostali od Heimstadenu žádné bližší informace a mají obavy, zda to nejsou jejich poslední Vánoce tady,“ shrnuje. 

Nejistotu mezi lidmi vyvolala především nejasná komunikace firmy. Ta v oznámení adresovaném nájemníkům neuvádí žádné bližší informace o plánovaném prodeji domků. Situaci prozatím nechtěla blíže komentovat ani mluvčí Heimstadenu Kateřina Piechowicz, kterou oslovila redakce Českého rozhlasu. Do uzávěrky nereagovala ani na dotazy redakce Okraj.

V dopise zástupci firmy uvádějí, že pokud by lidé chtěli přejít do jiného bytu společnosti Heimstaden, mají se na firmu s dotazem obrátit. Pohledem sociální pracovnice má ovšem většina z nich jiné přání– zůstat v Liščině. Bubová se odkazuje na vyřčené závazky, které firma v minulosti nájemníkům poskytla. Nyní se ale situaci proměnila.

„Bývalý ředitel Rafaj starším lidem slíbil, že tady mohou dožít, stejně tak se mluvilo o tom, že domky si budou moci odkoupit. Momentálně neplatí nic z toho. Rozumím, že Heimstaden je majitel a může si s domky dělat, co chce, měl by k tomu ale přistupovat více lidsky a zohlednit možnosti lidí, kteří tady žijí,“ popisuje Bubová, která společně s místními hledá způsob, jak kolonii zachránit. Nejvhodnější řešení vidí v založení sociálního družstva, které by Liščinu odkoupilo a dále ji spravovalo.

Scénář, že by fiňoky odkoupilo město, nemá podle terénní pracovnice příliš velkou šanci uspět. Minulá jednání s vedením Slezské Ostravy naznačila, že město nemá zájem investovat peníze do domků, které mají desítky let po konci původně odhadované životnosti.

To ovšem neplatí všude. Postoj jednotlivých měst a obcí se liší, což dokazuje obec Horní Suchá, kde zastupitelstvo, navzdory počátečním rozporům, nakonec schválilo koupi sedmnácti finských domků vlastněných firmou Heimstaden. Jelikož kolonie v Horní Suché není jednotná, rozhodlo se zastupitelstvo obce pro odkup domků po jednotlivých částech. Cílem starosty Jana Liptáka (STAN) je, aby se zlegalizovaly přístavby, které jsou nyní vedeny jako černé stavby, a poté domky zpátky prodaly nájemníkům, kteří v nich žijí.

„Heimstaden chtěl tenkrát byty zbourat, řekli jsme si, že stávajícím nájemníkům musíme pomoct, aby nepřišli o své domovy,“ říká starosta. Až domky prodají, ze získaných peněz se chystají postavit další „enklávu“. Přestože mezi zastupiteli přetrvávají určité rozpaky, starosta věří, že až dojde k legalizaci všech přístaveb a domky se začnou postupně prodávat, což je zamýšleným cílem, bude spokojených místních přibývat.

Tragédie ve FN Ostrava: šest let poté

Od tragické střelby ve Fakultní nemocnici Ostrava uplynulo šest let. Město si 10. prosince připomnělo památku sedmi obětí tichým pietním setkáním u památníku. „S úctou vzpomínáme na oběti a zároveň děkujeme všem, kteří tehdy projevili odvahu a profesionalitu,“ řekl ředitel nemocnice Jiří Havrlant.

Ten také následně doplnil, že nemocnice podstoupila řadu opatření pro posílení bezpečnosti. „Navýšili jsme počet monitorovaných míst kamerami s AI nadstavbou, která dokáže odhalit a vyhodnotit nestandardní hluk nebo pohyb. Zavedli jsme nová SOS tlačítka na pracovištích a SOS hodinky pro zaměstnance ve zvýšeném riziku,“ řekl s tím, že probíhají také pravidelné nácviky reakcí zaměstnanců na případný útok.

Následky tragédie jsou patrné i po letech – zejména pro rodiny obětí a zaměstnance nemocnice, kteří byli v den neštěstí na směně, ale také v kolektivní paměti veřejnosti. To potvrzují i slova lékařky traumatologie Jany Pometlové, u jejíž ambulance v čekárně k útoku došlo: „Mě překvapilo, kolik lidí okolo to zasáhlo, aniž by tady byli přítomni,” řekla Televizi Polar.

Sama se stále s událostí podle svých slov vyrovnává. „Člověk by chtěl spíš zapomenout, učí se s tím žít dál. Jsou okamžiky, kdy mě to zaskočí. Přemýšlím, co by se dělo, kdyby najedou v tramvaji, v autobuse, kdekoliv venku někdo vzal pistoli a začal nás ohrožovat. Jsou to spíš záblesky toho, jak jsme strašně zranitelní a jaká tragédie může nastat,“ popsala své dnešní pocity pro Seznam Zprávy .

Mnozí obyvatelé Ostravy si při návštěvě ambulancí dodnes vybavují den neštěstí, stejně jako obavy blízkých o příbuzné, kteří se tehdy nacházeli v okolí místa útoku. „Pamatuji si, jak se mně i některým mým přátelům rozezvonil uprostřed přednášky mobil, a když jsem ho odběhla zvednout, máma celá bez sebe chrlila otázky, jestli jsem v pořádku a v bezpečí,“ vzpomíná pro Okraj tehdejší studentka Kristýna Čáslavová a popisuje vyprázdněné ulice ostravského centra v době, kdy byl útočník ještě na útěku.

Tehdy ostravskými facebookovými skupinami kolovaly nepodložené informace o pohybu či vzhledu útočníka. K vytvoření zprostředkovaného traumatu u části veřejnosti mohl přispět i únik necenzurovaných záběrů z bezpečnostních kamer.

Událost v nemocnici je dnes co do počtu obětí třetí nejhorší masovou střelbou v Česku po útoku v Uherském Brodě v roce 2015 a předloňské střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. „Jsou to momenty, které nám připomínají, jak křehký je lidský život a jak důležité je včasné řešení problémů spojených s duševním zdravím,“ připomněl rektor VŠB – Technické univerzity Ostrava Igor Ivan na svých sítích.