Slezanka mizí, vize chybí. Opavští architekti kritizují město za netransparentnost

„Nerozumím tomu, proč jste se nejprve neobrátili na mě a pustili jste do veřejného prostoru hysterickou petici,“ píše primátor města Opavy Tomáš Navrátil (ANO) v reakci na otevřený dopis architektonické komunity, kterou má Okraj k dispozici. Signatáři, mezi nimi více než 170 architektů, historiků, akademiků a studentů architektury, v něm vedení města vyzývají k otevřenému dialogu s odbornou i širší veřejností v souvislosti s demolicí obchodního domu Slezanka.

Část někdejšího obchodního centra v těchto dnech obepíná lešení. V první půlce února na místo dorazily demoliční stroje a pod jejich náporem postupně začala mizet část panelové budovy v blízkosti opavské konkatedrály. Zbourání zbylých bloků zatím brání nevyjasněné majetkové vztahy mezi městem a soukromým vlastníkem.

Architektonická komunita apeluje na zástupce města, aby přehodnotili svůj dosavadní přístup k rozvoji lokality. Postrádá podle nich jasný plán proměny historického centra po demolici Slezanky. Architekti zároveň vyzývají politiky ke srozumitelné a úplné komunikaci o budoucnosti místa s občany. Na kritiku primátor reagoval oznámením, že město na novou podobu zástavby vyhlásí architektonicko-urbanistickou soutěž, do které údajně zapojí i odbornou veřejnost.

Do plánování vize Slezanky přitom město zapojilo nejen odborníky, ale i širší laickou veřejnost už v roce 2017. Podle tehdejších účastníků však postupně diskuze utichla a město zvolilo cestu neprůhledné komunikace.

Soutěž: Před dopisem, nebo po něm?

V otevřeném dopise iniciovaném architekty Tomášem Bindrem a Alžbětou Varyš Majnušovou signatáři vedení města vytýkají, že plánované stavby nejsou zpracovány jako ucelený projekt a volají po urbanistické soutěži. U bytových domů, které mají na místě obchodního centra stát, není podle architektů z veřejně dostupných informací známo, že by byla zahájena jakákoliv fáze přípravy projektu. Práce na něm přitom mohou podle odborníků trvat několik let a hrozí riziko dlouhé proluky. 

„Bavíme se o jednom z nejdůležitějších prostorů ve městě, který se dotýká všech obyvatel. Občané mají nárok být dobře informováni. I my, jakožto architekti, kteří to sledujeme a snažíme se dostat k co největšímu objemu informací, tápeme a nedokážeme se dobrat toho, co se s blokem bude konkrétně dít,“ popisuje Varyš Majnušová, která působí ve Spolku architektury města Opavy, kde se společně s kolegy snaží o popularizaci architektury města.

Primátor Navrátil vzápětí skutečně sdělil, že Opava vyhlásí architektonicko-urbanistickou soutěž ve spolupráci s památkovou péči a Českou komorou architektů: „Bude řešit i větší technický detail. Na základních parametrech jsme se shodli. Chceme tam bytové domy, multifunkční sál pro 800 lidí, návazný hotel a podzemní parkoviště.“

Autoři otevřeného dopisu vyhlášení soutěže pod záštitou České komory architektů vítají. Upozorňují však, že jde o novou informaci, o které dosud nevěděli. Podle Varyš Majnušové se jedná o zvláštní shodu okolností, kdy vedení města informovalo o vyhlášení soutěže až po jejich kritice.

Samotné oznámení soutěže navíc vnímají jen jako poloviční úspěch. „Zatím zadání tvoří pouze městský architekt s vedením města,“ vysvětluje s tím, že by radnice měla vést otevřenou debatu s odbornou i širší veřejností o podobě historického jádra Opavy.

Radnice neplní podmínky památkářů

Hlavní architekt města Petr Stanjura však odmítá, že by otevřený dopis vedl ke změnám postupu města. Tvrdí, že vyhlášením architektonické soutěže se vedení Opavy zabývá už od září minulého roku. „O soutěži jsme diskutovali 15. září na interní komisi Národního památkového ústavu, kde jsem představil aktuální scénář zástavby území bývalých radničních bloků,“ uvádí pro Okraj.

O samotném vyhlášení soutěže pak podle něj radnice rozhodla 12. února letošního roku, a to nezávisle na výzvě architektonické komunity. „Pokud by vedení města pro soutěž nebylo rozhodnuto, těžko by to petice změnila,“ dodává.

Z vyjádření architekta Igora Kovařeviće, který má soutěž na starost, vyplývá, že jej vedení Opavy oslovilo ohledně zadání soutěže na začátku minulého měsíce. „S Petrem Stanjurou pracuji na soutěži od začátku února. Teď jsme ve fázi definování podkladů a výzkumu nezbytných pro vyhlášení soutěže,“ říká. 

Oproti tomu Národní památkový ústav, který se má na zpracování soutěže podílet, oslovilo podle zjištění Okraje vedení města až minulý týden ve středu – tedy v den, kdy architekti adresovali primátorovi otevřený dopis. „Očekáváme, že budeme osloveni ve věci stanovení limitů pro soutěžní podmínky,“ uvádí památkářka Martina Lehnertová z Národního památkového ústavu. 

Památkáři se k demolici vyjadřovali už loni. Své odborné stanovisko podmínili schválením projektu náhradní výstavby a stanovením termínu, kdy má nová budova vzniknout, ideálně co nejdříve po bourání. Podle Lehnertové však opavský magistrát demolici připustil poté, co Stanjura loni na podzim s památkovým ústavem konzultoval pouze hrubý ideový návrh budoucí zástavby. Dosud tak podle ní nebyly naplněny podmínky, které tehdy památkáři požadovali.

Není vize jako vize

Zatímco architekti upozorňují na chybějící koncepci, primátor Navrátil kritiku odmítá a hovoří o kontinuitě postupu vedení města. Podle jeho slov Opava navazuje na vizi ateliéru re:architekti z roku 2017. Tu si nechala zpracovat za téměř jeden a půl milionu korun. „My jsme v urbanismu, který re:architekti navrhli, stále ve shodě, jen došlo k zásahu, kdy byl divadelní klub, do kterého měla nová zástavba zasahovat, vyhlášen kulturní památkou, a tím pádem jsme nemohli zrealizovat původní studii,“ vysvětluje Navrátil. 

Prohlášení divadelního klubu za kulturní památku ovšem podle autorky otevřeného dopisu nebrání práci s tehdejší vizí. „Re:architekti do objektu divadelního klubu nijak nezasahují. Naopak s jeho částečnou demolicí počítá až architektonická studie kulturního domu od ateliéru Chybík + Kristof z roku 2022,“ zdůrazňuje Varyš Majnušová rozdílnost těchto vizí. 

Plán nové zástavby, který hlavní architekt města Petr Stanjura poprvé veřejně představil minulý čtvrtek na tiskové konferenci, a který zatím není veřejně dostupný, podle architektky vychází z podobných urbanistických principů, jako vize ateliéru re:architekti.

V některých ohledech se však liší. Jinak pracují například s podobou zástavby bývalých radničních bloků. Zatímco Stanjurův návrh vychází více z historické struktury města a počítá s menšími domy, re:architekti navrhují větší domy odpovídající tomu, jak se staví dnes. Menší pozemky pro výstavbu bytových domů mohou podle Varyš Majnušové komplikovat provedení projektu. „Drobná parcelace vyvolává otázky, zda lze vůbec splnit požadavky na současnou výstavbu a zda může být taková výstavba ekonomicky rentabilní,“ zamýšlí se architektka. 

Přestože oba návrhy do lokality vracejí zaniklé ulice Radniční a Poštovní, liší se také využitím středu bloku. Re:architekti na tomto místě počítali s tržnicí a parkem na jižním okraji, Stanjura na místě navrhuje park s amfiteátrem a kulturní dům v jižní frontě Horního náměstí.

Demolice jako politické gesto

Budoucnost někdejšího obchodního domu řeší radnice už od roku 2008, kdy jej koupila od soukromého vlastníka. Před pěti lety zastupitelé rozhodli o jeho demolici. Kvůli nedořešeným majetkovým vztahům však půjde prozatím k zemi jen část budovy.

Veřejně dostupný projekt, který by jasně vymezil, jak bude lokalita po dokončení bouracích prací vypadat, chybí také opozičním zastupitelům. „Když vyhlásili poprvé zakázku na demolici a viděl jsem, jaký kousek Slezanky se bude bourat, vzal jsem návrh na jednání zastupitelů a na ostatní jsem apeloval, ať si uvědomí, že se bude bourat, ale pořád nevíme, co tam místo toho bude stát,“ popisuje opoziční zastupitel a památkář Dalibor Halátek (Změna pro Opavu). 

Atmosféra na jednání zastupitelstva podle něj neodráží rozjitřené emoce části veřejnosti, které demolici provázejí. „Nikdo mi na to neodpověděl, jen mi bylo řečeno, že se to projednává, ale nic konkrétního nám nikdy nikdo z vedení neukázal,“ doplňuje Halátek, který rozhodnutí o demolici Slezanky vnímá jako politické gesto. Stejně jako dvojice architektů i on zdůrazňuje, že není proti záměru Slezanku zbourat. Obává se ale, že z důvodu absence jasného plánu na místě vznikne staveniště. 

Primátor Navrátil rozhodnutí o zahájení demolice vysvětluje špatným technickým stavem budovy a vysokými náklady na její údržbu. „Ta budova chátrá a my musíme ročně investovat statisíce na různé opravy. Proto jsme se rozhodli, že i když nemáme dořešenou celou lokalitu, postupně budeme demolovat,“ uvádí primátor.

Chybí hlas veřejnosti 

Nedostatečná informovanost podle architektky Varyš Majnušové pramení z neustálých změn vizí, které se v posledních letech posunuly od úvah o zachování budovy přes schválení demolice až k současným plánům nové zástavby. Jednotlivé proměny podle architekta Matěje Kulhavého ze Spolku architektury města Opavy, provázel podobný přístup radnice, do něhož se nepromítal pohled veřejnosti. „Mám pocit, že město vyloženě nechce zapojovat veřejnost, tyto věci neradi komunikují,“ míní Kulhavý. 

Podobně situaci vnímá zastupitel Halátek. „S veřejností neprojednávají takřka nic. Vystoupili ze sítě Zdravých měst, která zapojení občanů podporuje. Nevidí důvod, proč by se k tomu veřejnost měla vyjadřovat,“ komentuje. Vedení města podle něj zastává názor, že o podobě projektu mají rozhodovat výhradně volení zástupci. 

Na dotaz Okraje, zda představitelé Opavy zvažovali kromě zapojení odborníků také participaci laické veřejnosti při plánování budoucí podoby místa, tiskový mluvčí Roman Konečný neodpověděl.

Primátor Navrátil však kritiku odmítá. „Veřejnost jsme dostatečně informovali dlouhé roky,“ oponuje architektům. Odkazuje přitom na několik uspořádaných workshopů a prezentaci návrhů proměny lokality. Ty radnice v minulých letech vystavila na plachtách po městě.

K širšímu zapojení veřejnosti naposledy došlo v roce 2017, kdy se zpracování Vize za Slezanku ujal zmiňovaný ateliér re:architekti. Do participativního plánování se zapojilo přes 800 obyvatel Opavy, kteří vyplňovali dotazníky a účastnili se diskusí u kulatých stolů. Občané vyjadřovali přání, aby v lokalitě vzniklo kvalitní a dostupné bydlení doplněné o zeleň, klidové zóny a veřejný prostor pro odpočinek i kulturní a společenské využití.

Kulatých stolů se před devíti lety účastnila také Kateřina Skalíková, předsedkyně spolku Za Opavu, jehož členové podali Ministerstvu kultury podnět k prohlášení divadelního klubu za kulturní památku. Obchodní centrum Slezanka nevnímá Skalíková pouze jako budovu, ale jako součást identity centra, která si zaslouží otevřenou debatu. „Motivovala mě snaha, aby rozhodování neprobíhalo pouze na úrovni politické reprezentace, ale aby zazněl hlas obyvatel, odborníků i lidí, kteří město denně užívají,“ popisuje, proč se do veřejných diskusí zapojila.

„Důležité bylo, že se lidé mohli ptát a reagovat přímo, nejen pasivně přijímat prezentaci hotového řešení. Byli aktivními tvůrci,“ zdůrazňuje Skalíková, která nesouhlasí s aktuálním vývojem. 

Po roce 2017 však podle ní diskuse s veřejností postupně utichla a radnice o plánovaném bourání informovala spíše dílčím, neuceleným způsobem.

Roli v dalším směřování této vize sehrály i komunální volby v roce 2018, po kterých se změnilo vedení města. To se rozhodlo na práci ateliéru re:architekti nenavázat. Místo toho si nechalo zpracovat novou vizi od ateliéru Chybík + Krištof. Ta na rozdíl od vize re:architektů počítá se stavbou kulturního sálu.

„Nikdy jsem neslyšel důvod, proč se rozhodli jít jinou cestou. V další komunikaci už jsme poté nepokračovali,“ komentuje rozhodnutí města architekt Ondřej Synek z ateliéru re:architekti, podle kterého je zapojení veřejnosti klíčové pro pochopení potřeb místních a předcházení možným konfliktům.

Reportáž editoval Jan Žabka