Ostravský Motorista Gregor hlásá slušnost, jeho výroky ale vyvolávají strach z jinakosti

„Jediný vládní poslanec z generace Z chce měnit školství a nikoho neurážet,“ zní titulek profilového článku v Týdeníku Respekt. Třiadvacetiletý poslanec Motoristů sobě a zároveň zastupitel městského obvodu Ostrava-Vítkovice Matěj Gregor v něm říká, že bude prosazovat slušnou politiku bez urážek. „Od politika se očekává, že pro své názory najde vhodná slova,“ říká.

Text doprovází fotografie, na které pózuje v bledě modré mikině s ilustrací amerického malíře Keitha Haringa. Ten své umění využíval mimo jiné k prosazování sociální spravedlnosti a podpoře LGBTQ+ práv či ke kritice společenských norem.

Gregorova veřejná rétorika ale byla dosud odlišná. Mezi jeho hlavní témata patří kritika progresivismu a takzvané „genderové ideologie“. Na svých sítích, kde ho sleduje přes 50 tisíc lidí, zveřejňuje videa s desítkami až stovkami tisíc zhlédnutími. V nich zesměšňuje queer lidi, levicové aktivisty či politiky, se kterými nesouhlasí.

Změnu přístupu vysvětluje osobnostním vývojem. „Moje politická kultura byla stržena náladou, do které jsem vstupoval ve svých devatenácti letech. V jednu chvíli jsem si ale uvědomil, že můžu být tvůrcem své vlastní komunikační cesty,“ uvedl v rozhovoru pro Okraj s tím, že dnes by řadu svých dřívějších výroků neřekl. Často je označuje za „hloupé vtipy“.

Podle Lenky Vochocové, medioložky z Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity, která zkoumala komunikaci představitelů Motoristů sobě na sociálních sítích, je ale humor zástěrka krajní pravice pro normalizaci nenávistné rétoriky.

Ta se podle ní začala navíc proměňovat až těsně před volbami. „Zřejmě kvůli tomu, že začali být kritizováni oponenty a vznikaly veřejně řešené kauzy kolem nich,“ myslí si.

Připomeňme například rasistické a zesměšňující smazané příspěvky jeho stranického kolegy a čestného prezidenta Motoristů Filipa Turka na adresu Romů, LGBTQ+ lidí či bývalého prezidenta USA Baracka Obamy. 

„Psychická porucha“ místo slušnosti

Když se Gregor stal nejmladším vládním poslancem, ve svém prvním veřejném projevu na půdě Sněmovny vyzval politické kolegy, aby „upřednostnili element lidské slušnosti a charakteru“ a začali vzájemně spolupracovat, místo aby se uráželi ve veřejných projevech a na sociálních sítích.

Mluvil o tom, že nesouhlas má vést k diskuzi, nikoli k „nebezpečným nálepkám, které snižují politickou kulturu a radikalizují společnost“. Deklaroval, že chce jít příkladem a svůj poslanecký mandát „vést ve slušném duchu“. Na závěr se omluvil prezidentu Petru Pavlovi za své tři roky staré výroky, že jde o „tupého špióna“.

Nálepky či zesměšňování a osobní výpady vůči těm, se kterými nesouhlasí, ho přitom pomohly k pultu v jednacím sále Sněmovny dostat. 

Na videu z loňského sněmu mládežnické organizace Generace Motor se Gregor - její předseda, zakladatel a hlavní tvář - ptá jednoho z členů: „Kolik je aktuálně pohlaví a na jaké se dnes cítíš?“ „Čtyřicet sedm, ne?“ dostává odpověď s tím, že se dotyčný údajně cítí být „helikoptérou“.

Sálem se rozezní smích. Jde o typickou narážku, která se objevuje v různých variantách napříč videi Matěje Gregora a takzvaného Motorgenu, jak se organizaci mladých Motoristů přezdívá. Útočí tak na nebinární a transgender lidi a mluví o „nebezpečné genderové ideologii“. Právě téma genderu na jejich sítích patří k nejpopulárnějším, přestože postrádají odbornost a podle expertů využívají manipulace.

Vochocová poukazuje na to, že mladí Motoristé mezi pojmy „pohlaví“ a „gender“ nerozlišují. „Gregor používá i pro biologické pohlaví slovo gender. Úplně ignoruje, že gender je speciální kategorie, která označuje dobově a kulturně podmíněné představy o společenských rolích či jednání žen a mužů,“ říká.

A dodává: „Ať už z neznalosti, nebo záměrně, zjednodušuje velmi složitý koncept, který odkazuje nejen k tomu, jak se lidé identifikují, ale především k celému takzvanému genderovému společenskému řádu, který lidem předepisuje, jak být správnými muži či ženami v konkrétní době nebo kultuře.“ Mladí Motoristé tohle podle ní „zřejmě nechápou a uchylují se ke stigmatizujícím a dehonestujícím zkratkám“.

Člověk je podle členů Motorgenu buď „muž, žena, nebo psychická porucha“. To jsou ostatně tři možnosti, které měli na výběr zájemci o vstup do organizace. Mladí Motoristé byli za toto rozhodnutí kritizování ze strany LGBTQ+ komunity. Po kritice organizace formulář upravila. 

Gregor to zdůvodňoval různě. Jednou vtipem či provokativní reakcí na údajnou antikampaň proti Filipu Turkovi, jindy za fakt s odkazem na Světovou zdravotnickou organizaci (WHO).

Dnes tvrdí, že už by to neřekl a že se za to i omluvil, „pokud se to někoho dotklo“. Přesto dodává: „Je to relevantní úhel pohledu, který prostě je. Existuje naprosto relevantní názor na to, že existují dvě biologická pohlaví a zbytek jsou v drtivé většině buď vrozené vady typu intersex, nebo je to duševní porucha,“ tvrdí Gregor.

Duševní porucha a „nebinárky“

WHO skutečně do roku 2018 transexualitu spojovala s duševní poruchou v Mezinárodní klasifikaci nemocí. Následně však WHO „genderový nesoulad“ přesunula do kategorie sexuálního zdraví s tím, že transgender identita není nemoc, ale součást lidské rozmanitosti. Cílem bylo snížit stigmatizaci a zajistit přístup k potřebné péči bez rizika špatné diagnózy nebo nevhodné medikace.

Pro lepší pochopení: cílem změny bylo, aby zdravotníci transgender osoby neléčili z toho, že jsou transgender, ale aby jim poskytovali péči zaměřenou na skutečné zdravotní potíže, které řeší. Například vyšší míra depresivních či úzkostných stavů u transgender lidí totiž nevyplývá z toho, že jsou transgender, ale z dlouhodobého stresu způsobeného stigmatizací, diskriminací, sociální izolací nebo právními a společenskými překážkami.

Obdobnou změnou na základě vědeckého poznání a konsenzu dříve prošla i klasifikace homosexuality. WHO ji v 90. letech odstranila ze seznamu duševních poruch. Dříve byli gayové a lesby stíhaní, zavíraní do psychiatrických léčeben a v některých případech i sterilizovaní. A s jejich diskriminací a stigmatizací se společnost vyrovnává i třicet let poté.

Přestože při konfrontaci s těmito informacemi tvrdí, že mluvil o kategorizaci WHO v minulém čase, jeho videa na Instagramu dokazují opak: 

Motoristé vedle nálepky „duševní porucha“ podle Vochocové používají i označení „nebinárky“. Obojí také vůči politické konkurenci, nehledě, zda prosazuje práva LGBTQ+ lidí či ochranu životního prostředí.

„Oni tu nálepku používají bez přímé vazby na témata řešená jejich oponenty. Je to label, jako ‚nebinárky‘, který slouží k urážení, podobně jako v kontextu migrační krize třeba ‚sluníčkáři‘ nebo aktuálně ‚libtardi‘,“ říká Vochocová. 

Když Petr Macinka, předseda Motoristů sobě a nově ministr zahraničí, dostal na jednom ze zveřejněných videí od zástupců mládežnické organizace výzvu, ať zhodnotí pirátskou europoslankyni Markétu Gregorovou, reagoval: „Psychická porucha.“ Gregor v podobné anketě Gregorovou označil za „ostudu rodiny“.

Své výroky s odstupem označuje za „hloupou srandu na úrovni vtipu z předávání Slavíků“. To, že se někoho mohla jeho rétorika v minulosti dotknout, je podle něj běžné. „Blbý vtip se může někoho dotknout. Když ho řeknete před postiženým člověkem, dotkne se ho to,“ vysvětluje, proč se omlouvat za své minulé výroky už nechystá.

Podle Gregora mohou jeho dřívější výroky být považované za neslušné až hloupé, ale nejsou podle něj nebezpečné. „Je to jiná věc, než říct, že je Markéta Gregorová nácek nebo bezpečnostní hrozba,“ dodává. Podle něj právě to jsou problematické výrazy.

„Nemyslím si, že účelem nebo důsledkem toho bylo, že by se lidé radikalizovali“, dodává s tím, že by to charakterizoval jako „takzvaně srandu na účet slabšího“.

Hloupé, či neslušné? Spíš radikální

S tím, že humor na účet slabšího nemůže vést k radikalizaci, však odborníci nesouhlasí. „Výzkumy ukazují, že humor představuje pro krajní pravici způsob, jak normalizovat nenávistnou rétoriku, dehumanizovat a ponižovat své oponenty a blokovat vyjednávání o společenských tématech. Zároveň však výmluva, že se jednalo pouze o žert, umožňuje politikům vyhnout se odpovědnosti za své výroky,“ říká Vochocová.

Podle Ivety Jansové, vedoucí žurnalistické katedry na Masarykově univerzitě, která se mimo jiné zabývá mediální reprezentací žen a queer lidí, také jde o nebezpečnou a polarizující rétoriku. „Nasedá na rostoucí „výplody“ manosféry radikalizující nejen mladé muže. Pomocí dezinformací - zde o genderu, pohlaví a sexualitě - vyvolává paniku a strach z jinakosti,“ vysvětluje.

A dodává: „Ta tkví v radikalizaci voličů nebo příznivců, kteří mohou tuto třeba jen lehkomyslně aplikovanou politickou strategii přetavovat v reálné činy.“ Zmiňuje potenciální útoky na ženy a jiné menšiny.

S tím souhlasí i socioložka Linda Coufalová z Karlovy univerzity v Praze, která se věnuje fenoménu manosféry. Podle ní má antigenderová ideologie, v rámci přístupu k menšinám, blízko k rasistickým ideologiím. Zatímco společnost i vlivem holokaustu došla k postoji, že rasismus je špatný, u antigenderu zatím nevnímá, že může jít o stejně násilnou a nenávistnou ideologii.

„Máme hrozně silný příklad, jak může dopadnout, když se rasistická ideologie dostane k moci a politické rozhodování začne být motivováno tím, že je nějaká skupina lidí podřadná,“ říká Coufalová 

To neznamená, že by se na sexuální menšiny neútočilo, jde však především o jednotlivé agresory. Přesto dodává: „Sexuální menšiny byly taky terčem nacistů, ale jde o téměř zapomenutou historii. A máme i homofobií motivované teroristické útoky.“ 

Gender v minulosti neexistoval?

„Zatímco deprese mezi dětmi stoupají, děti vyhledávají dětské psychiatry a psychology, roste počet mladistvých sebevražd a další patologické jevy, tak školní osnovy řeší deprese dvakrát, zatímco gender desetkrát,“ kritizuje na dalším videu mladý poslanec. 

Téma duševního zdraví dětí je další, kterému se Gregor významně věnuje - často v souvislosti s kritikou genderu. I tentokrát však opakovaně vychází z nepravdivých informací a jejich selektivního výběru.

Slovo „gender“ je skutečně v novém Rámcovém vzdělávacím programu zmíněno častěji než slovo „deprese“. Jenže deprese je konkrétní diagnóza spadající pod zastřešující téma duševního zdraví, které má v osnovách významné pokrytí. Oproti tomu s pojmem „gender“ autoři osnov nepracují v souvislosti s genderovými identitami a menšinami tak často. Více jde o takzvané genderové role v dějinách a společnosti. Pod tím si lze představit třeba výuku dějepisu na téma, jak ženy ve světě získávaly volební právo.

Gregor, který letos v srpnu dokončil bakalářský program Český jazyk a literatura - Historie se zaměřením na vzdělávání na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, však témata hází do jednoho pytle:

„Proč má dítě na základní škole znát genderové role v dějinách? Co to je? Kdy jsme v dějinách určovali gender?“ ptá se na videu. A dodává, že jako student oboru bohemistiky a historie se nikdy s termínem gender nesetkal ani ve výuce, ani v odborné literatuře.

Když ho autor textu nyní konfrontuje s definicí genderových rolí a zda se s tím skutečně při studiu historie nesetkal, přiznává, že setkal. Podle něj se ale nemluvilo o „genderových rolích“: „Bavili jsme se o volebním právu žen, ne o historii genderu.“ Na to jsou podle Gregora katedry historie v Česku příliš konzervativní.

Termín „genderové role“ se však poprvé v akademické sféře objevil už v 50. letech 20. století. Co se týče „historie genderu“, té se akademici věnují od 80. let. Nejde tedy o nijak nové koncepty. Navíc i Ostravská univerzita na Filozofické fakultě s těmito pojmy, podle veřejné nabídky předmětů, pracuje.

Místo genderových rolí by tak Gregor řešil především duševní zdraví dětí. „Moc bych si přál, aby ve školních osnovách byly i základy duševní hygieny,“ říká na videu Gregor. Podle něj by se mělo na školách učit, jak pracovat s mobilem, modrým světlem či jak omezit závislost na telefonu. Zatímco však kritizuje nové osnovy, ty na to ve skutečnosti myslí. Důraz na duševní i digitální hygienu a bezpečnost kladou mimo jiné v části o digitálních technologiích.

Když se duševnímu zdraví věnuje v dalších videích, říká, že je nutné řešit problémy spojené s obezitou a nedostatkem pohybu, které spojuje s krizí životního stylu. Vedle zdravé stravy a sportovních kroužků je řešením také osobní rozvoj a budování odolnosti a disciplíny. 

Vzápětí ale na jiném videu zesměšňuje člověka s nadváhou. „Jestli jste viděli průměrného progresivistu na Prague Pridu, tak samozřejmě víte, že oni jsou širocí skoro jako pruh pro auto,“ říká do kamery.

Na dotaz, jak je tento výrok slučitelný s jeho projevem ve Sněmovně, nejdříve říká, že to on osobně takovou narážku neřekl.

„Já vám to video klidně ukážu, mám ho tady,“ říká autor tohoto textu.

„Jo takhle,“ reaguje při sledování videa.

„Takže jste to vy?“

„Jsem to já,“ odpověděl a začal mluvit o tom, že se změnil.

Jansová v Gregorově rétorice ale vidí schéma, které se opakuje i u jiných konzervativních politiků: „Je to staré jak lidstvo samo. Je strašně jednoduché se zaměřit na jakoukoliv skupinu a pomocí hanlivých slov a urážek ji zarámovat jako nehodnou úcty a dobrého zacházení, a sebe tímto ponížením druhých vyzdvihnout do světla normality a přijatelnosti,“ vysvětluje.

Podle ní jde o ideologické cvičení, které se v historii opakuje stále dokola. „Lidé ale nezapomínají jen na historii, ale také na to, že být normální znamená být obyčejný, tuctový a běžný, přesně zapadat do škatulky a hlavně nevybočovat. Celé je to tak o prastarém strachu z izolace,“ vysvětluje.

Text editovala Klára Filipová.