Odra je na hraně. K lepšímu stavu řeky nepomůže ani čistší voda

Letos je to padesát let, co z kopytovského přístavu u Bohumína poprvé vyplula nákladní loď. Pokus o splavnění Odry ale skončil záhy, o rok později v roce 1976. Další provoz se nevyplatil, protože hladina řeky byla nízko a aby lodě nedřely kýl o říční dno, museli vodohospodáři pro plavby připouštět vodu z přehrad. A tak skončil jediný československý přístav na Odře.

Dnes jej připomíná už jen několik metrů dlouhý ocelový pás, který zpevňuje břeh a místo nákladních aut a jeřábů k němu jezdí cyklisti. V jedno zářijové odpoledne tady potkáváme Petra Sýkoru s dcerou Alenou, kteří jsou z Bohumína. Přijeli od soutoku Odry a Olše a u zdejšího altánku odpočívají. 

„Jsem překvapená, jak hezké to tady je. Když jsem se stěhovala za manželem do východních Čech, tak jsem si říkala, že to je bomba - po práci vyjedu na kole za město a jsem v přírodě. A tady je to teď stejné,“ všímá si změn žena, která dnes jezdí do Moravskoslezského kraje za rodiči na návštěvu. 

Její otec vzpomíná, že dříve Odra nenabízela tolik vyžití. Teď chodí rád na procházky kolem řeky, v létě ji sjel na vodě. A není sám. Odra je oblíbeným turistickým cílem. „Je nádherná, když není zkrocená,“ říká pan Petr a připomíná jednu z hlavních atrakcí Odry, kterou oceňují nejen místní a turisté, ale také odborníci - její přirozené meandry. V nich teče řeka tak, jak jí to vyhovuje. To vytváří jedinečný ekosystém nejen v toku, ale i v lužních lesích v okolí.

Na většině svého toku ale Odra tak idylicky nevypadá. Řeka je v Česku dlouhá přes sto kilometrů a téměř polovinu této délky teče voda v umělém korytě. Odra také není v nejlepší kondici.

I když to na první pohled není vidět nebo cítit, je znečištěná odpadní vodou z čistíren a chybějící kanalizací v obcích, z průmyslu nebo z pesticidů, které se používají v zemědělství. A vše umocňují dopady klimatické změny, jako jsou přívalové deště, sucho nebo povodně.

V analýze popisujeme na několika příkladech, jakým hlubším problémům tok čelí.

„Odra je v současné době na hraně, kdy už se stav řeky nebude zlepšovat nebo se správně neoživí ani v případě, když bude čistší voda,“ mluví o jejím současném stavu fluviální geomorfolog Jan Hradecký, vedoucí Katedry fyzické geografie a geoekologie na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity. Je to proto, že je tok kanalizovaný a zbavený přirozených biotopů.

Velkou roli podle něj hraje také splach z polí, který obohacuje vodu o živiny. Takové hnojení prý řece neprospívá. „Nazrál čas, abychom se bavili o kompletních revitalizacích toků. Musíme řešit, jak hospodaříme v povodí,“ vyzývá. 

Odra slaná

Podobně jako Petr Sýkora sjel Odru na loďce také Daniel Fiala z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. V létě před dvěma lety vzal nafukovací kánoi, pádlo a vydal se na dvoutýdenní plavbu. Na cestě ze Svinova do Německa měřil takzvanou vodivost vody (schopnost vody vést elektrický proud, což umožňují látky, které v ní jsou, mimo jiné i sůl - pozn. red.) na 236 místech na řece a jejích přítocích. Chtěl najít kritická místa pro šíření takzvané zlaté řasy (Prymnesium parvum). 

Tento organismus je spoluzodpovědný ze nejhorší ekologickou katastrofu v historii Evropské unie. K té došlo před třemi lety v Polsku. V Odře zahynulo přes 200 milionů živočichů, kromě ryb také například slávky nebo měkkýši. Podle odborníků byl tok zcela zdevastovaný. 

Ekosystém řeky zničila kombinace několika okolností. Zjednodušeně řečeno: Odra je znečištěná solankou - slanou vodou, která do ní teče z velkého množství uhelných nebo měděných dolů v polském Slezsku. V takovém prostředí se rozšířila invazivní zlatá řasa. Dařilo se jí především ve stojatých úsecích, v jezových zdržích nebo plavebních komorách, tedy v místech, která vznikla díky zkanalizování toku. 

Když se v srpnu 2022 výrazně oteplilo a Odra měla nízkou hladinu, začala se řasa v řece rozkládat a její toxiny zabily všechno živé. Katastrofa zasáhla více než 500 kilometrů řeky, celková délka toku v Polsku je přitom asi 740 kilometrů.

Od té doby se Fiala šířením řasy zabývá. Při své plavbě v roce 2023 zjistil, že nejbližší kritické místo pro rozvoj organismu směrem do Česka leží zhruba kilometr za českou hranicí. V tom samém roce organismus v našem kraji objevili odborníci poprvé v Karvinském potoku, kam tečou důlní vody z karvinských šachet, a v jezeře Kozinec u Doubravy. 

Podle Veroniky Krejčí z tiskového oddělení Ministerstva životního prostředí řasu do tuzemska pravděpodobně zanesli migrující ptáci. V jezeře ani v potoce ale údajně neškodila. 

Výzkumník z vodohospodářského ústavu je ovšem přesvědčený, že toxiny řasy v letech 2023 a 2024 už na Karvinsku ryby zabily. Myslí si to na základě svědectví rybářů i svého dalšího měření, jak uvedl ve svém příspěvku na konferenci Vodárenská biologie letos v únoru, jehož plné znění zaslal redakci. 

Loni v září Fiala provedl výzkum přímo v Ostravské pánvi, aby zmapoval potenciální místa, kde by se řasa mohla vyskytnout. A přišel na to, že kromě Kozince, Karvinského potoka a Ostravice, do které se vypouští důlní vody z jámy Jeremenko, je slaných dalších 22 nádrží v regionu. Mezi nimi Vrbické jezero v Bohumíně, Heřmanický rybník v Ostravě či Karvinské moře i celá Stružka (na většině svého toku se jmenuje Orlovská stružka - pozn. red.). 

„Je vysoké riziko masových úhynů ryb v případě, že se řasa přemnoží,“ varuje Fiala a ve zmíněném příspěvku píše o možné „ekologické katastrofě“. A to také proto, že v regionu je mnoho nádrží s velkým množstvím ryb. Apeluje proto na odsolení vypouštěných důlních vod, monitorování nádrže i přípravu havarijního plánu. Podle dat Povodí Odry se ročně do povodí vypustí téměř dvě stě tisíc tun soli, což je největší množství všech vypuštěných znečišťujících látek.

Šéf Povodí se ale snaží mírnit obavy. Státní podnik údajně situaci sleduje a monitoruje další případný výskyt řasy. „Lokalit, kde asi dochází k šíření řasy může být více, ale zatím je to ohraničený jev. Nechci být přehnaný optimista a říkat, že to není problém. Rozhodně bych ale varoval před strašením, že dojde k epidemii,“ míní Petr Birklen.

Podle něj zatím nejsou známé všechny faktory šíření organismu a zároveň neexistuje jednoduchá cesta, jak řasu z vody odstranit. „Nevím, co pro to teď udělat víc, než sledovat vývoj,“ přiznává. Ani ministerstvo životního prostředí nechystá žádnou zvláštní strategii k zamezení šíření řasy. 

Situaci naopak začíná řešit Mezinárodní komise pro ochranu Odry před znečištěním. Tuto organizaci založily v devadesátých letech tři státy - Polsko, Německo a Česko, aby spolupracovaly na zlepšení ekologického stavu řeky a zabránily jejímu dalšímu znečišťování.

„Na listopadovém workshopu se budeme věnovat riziku výskytu toxické zlaté řasy v Odře, jejímu monitorování a systému včasného varování v Německu, kde se masově vyskytla,“ potvrzuje Daniel Pokorný, ředitel Odboru vodohospodářské politiky na Ministerstvu zemědělství, který Česko v komisi zastupuje. 

Odra splašková

„Jel jsem se na to podívat, protože mi říkali, ‘hele, to bys nenašel’. Byla to taková mříž v bezech, zarostlá trávou. Nikdy předtím jsme neviděli, že by odsud něco teklo. Byly to splašky,“ vzpomíná Rostislav Trybuček na pondělí 24. července před dvěma lety. Tehdy rybáři procházeli Odru a její přítoky, aby zjistili, odkud plují mrtvé ryby. Na česko-polské hranici se jich tehdy objevila asi tuna. 

Místo, které jednatel rybářského svazu pro severní Moravu a Slezsko popsal, bylo v Černém příkopu. Ten se do Odry vlévá za jezem v Přívoze a podle České inspekce životního prostředí slouží jako velké odlehčení splaškové kanalizace z velké části Ostravy. To znamená, že pokud přijde silný déšť a hrozilo by vyplavení Ústřední čistírny odpadních vod, část vody z kanalizace odteče skrze toto odlehčení přímo do Černého příkopu a nevyčištěná skončí v Odře. 

Jenže v červenci před dvěma lety splašky tekly z jiné výusti, než je běžné. „Vypláchlo se to úplně jinudy. Na stromech jsme viděli kapesníčky a podobně,“ vypráví hydrobiolog Daniel Gebauer, který tehdy byl na místě. 

Právě vypláchnutí splašek, společně s nízkou hladinou vody a teplým počasím, způsobilo, podle rybářů, úhyn zvířat. Inspekce ve své oficiální zprávě ale zdůraznila jako důvod především extrémní počasí - přívalový déšť. Nález výustě odlehčení, o které nikdo netušil, podle Trybučka úplně vyšuměl, i když rybáři pracovníky inspekce k výusti přivedli.

Kanalizace a čističky významně znečišťují nejen Odru, ale i všechny další vodní toky v kraji. Podle údajů Povodí Odry odtud pochází až polovina veškerých znečišťujících látek, asi 18 procent dělá průmysl a třetinu znečištění tvoří rybníkářství, důlní provozy nebo energetika. 

Státní podnik nesplňuje téměř žádný z vytyčených environmentálních cílů v chemickém stavu řek. Jinak řečeno, voda v tocích v kraji není v dobrém stavu. A to by, podle Rámcové směrnice o vodách, měla být už od roku 2027.

„Ve srovnání s devadesátými lety je posun v kvalitě vody velký, protože tehdy se měnily zákony, zaváděly nové technologie a podobně. V posledních letech se zlepšení zpomalilo. Je to také proto, že se dnes sledují některé látky, které se dříve nesledovaly, a proto na ně nebylo zaměřeno čištění a technologie, objevují se nové chemikálie a podobně,“ vysvětluje šéf Povodí Odry Birklen. 

Některé cíle, které určují evropské směrnice, ale splnit podle něj ani nepůjde, protože povodí funguje v silně urbanizovaném a industriálním prostředí. Ministerstvo životního prostředí nyní navíc dokončuje novelu zákona, která termíny dosažení dobrého stavu řek posouvá. 

Jako rizikový zdroj znečištění řeky státní podnik vidí čistírny odpadních vod a zmíněné odlehčovací komory. Odhadem se ze správně fungujících komor může dostat do vodních toků až deset procent všech odpadních vod z kanalizace. „Obzvláště u větších měst s dobře pracující čističkou se může jednat o větší znečištění, než je vypouštěno čistírnou,“ tvrdí Povodí ve svých dokumentech.

„Voda z čističek se zlepšila fyzikálně, to znamená, že v ní nejsou různé pěny nebo zbarvení, ale co se týká chemických parametrů - i po vyčištění obsahuje stopové množství například léků, antikoncepce, antibiotik a tyto prvky čistírna z vody, zatím, nedostane,“ popisuje situaci hydrobiolog Gebauer. Chemický koktejl podle něj ovlivňuje živočichy i lidi, kteří ryby snědí. 

Na asi třetině území Ostravy jsou jednotné kanalizace. To jsou potrubí, která odvádějí najednou splašky i dešťovou vodu do čistírny. Aby systém fungoval i při větších deštích a nedošlo k vyplavení čističky, musí mít tato potrubí odlehčovací komory. 

„Volné výustě jednotné kanalizace každý rok rušíme, zbývají nám nízké desítky. Poslední dva roky jsme do toho investovali přes 600 milionů korun,“ říká náměstek ostravského primátora pro životní prostředí Aleš Boháč (Starostové pro Ostravu). Nyní se město chystá postavit sběrač pro Kunčičky, Kunčice a velkou část Slezské Ostravy, který část splašek a dešťové vody sesbírá do nádoby a odevede je do čistírny.

Podle mluvčí České inspekce životního prostředí Miriam Loužecké je řešením výstavba dešťových zdrží, které část vody z odlehčení zadrží a následně je pošlou do čistírny. „Tyto zdrže v ostravské aglomeraci nejsou, na potřebnost jejich výstavby inspekce opakovaně upozorňuje řadu let,“ připomíná Loužecká. 

Odra napřímená

Řeky si umí s určitým množstvím znečištění poradit samy, potřebují k tomu ale vhodné podmínky. Jde například o podobu dna nebo propojení s okolní nivou. „Je to celý komplex věcí. Ve chvíli, kdy upravíte koryto, vyhrnete z něj štěrk, vymydlíte ho až na skálu, tak v tu chvíli nemá přes co probíhat filtrace. Například bakterie, které znečišťující látky „sežerou“, se nemají na čem uchytit,“ upozorňuje geomorfolog Hradecký z Ostravské univerzity. 

V kanalizované řece, na které jsou jezy či malé vodní elektrárny, podle něj funguje samočistící proces velmi málo. V přirozené podobě teče Odra asi na 45 kilometrech v Chráněné krajinné oblasti Poodří, především před Ostravou. Za průmyslovými závody a velkými čističkami odpadních vod je přirozený úsek v Bohumíně, který je dlouhý asi sedm kilometrů, což už je podle Hradeckého málo na to, aby to mělo nějaký efekt.

To, jakou má řeku podobu, tedy zda teče v přirozeném úseku nebo v umělém korytě, má vliv nejen na to, jak si sama dokáže poradit se znečištěním. Z úvodu textu připomeňme, že zmíněné zlaté řase, jejíž toxiny zničily Odru v Polsku, se dařilo především ve stojatých úsecích řeky nebo před jezy, kde voda proudí pomalu.

Pro řeky v povodí nastala podle odborníků šance na zpřírodnění koryt po loňské povodni. „Jenže vodohospodáři to nerespektovali,“ tvrdí Vlastimil Karlík z organizace Koalice pro řeky.

„V řadě případů je nutné koryto znovu regulovat, protože voda jinak může ohrožovat majetky a infrastrukturu. V řadě případů to ale nutné nebylo, například v Jeseníkách nebo na Olši. Tam Povodí upravilo a vybagrovalo koryto a tím zničilo unikátní biotop. Česká inspekce životního prostředí rozhodla, že v tomto případě správce toku porušil své povinnosti a budeme to dál řešit,“ popisuje Karlík. 

Tam, kde byla koryta vodních toků po povodni úplně zničená, je bude Povodí Odry stavět celá znovu. Jde například o řeku Opavu či Bělou. „V místech, ve kterých to půjde, se budeme snažit najít řešení, které je bližší přírodnímu stavu řeky. Na řece Opavě můžeme v některých místech řece nechat prostor,“ slibuje šéf státního podniku Birklen. 

Povodí Odry v minulosti nemělo, podle oslovených odborníků i rybářů, ke zpřírodňování řek kladný vztah. „Před rokem jsem řešil s Povodím „natural restoration law“ (evropské nařízení o obnově přírody - pozn. red.) a jak bychom na tom mohli spolupracovat. Oni jediní nedodali ani jeden úsek a jejich tehdejší technický ředitel (Břetislav) Tureček mi řekl, že revitalizacím nevěří,“ vzpomíná si na jeden z příkladů Hradecký.

Po obměně ve vedení státního podniku letos v březnu se to podle něj začíná měnit a slovo revitalizace už se během jednání objevuje ve slovníku pracovníků podniku. 

Odra průmyslová

V úterý 17. prosince v loňském roce zavolala do redakce ostravského studia České televize žena, která si všimla, že v Odře u Outletu Arena Moravia plavou mrtvé ryby. Ověřit podnět přímo do terénu vyjel reportér Marek Slavík s kameramanem. „Když jsme přijeli na most na Hlučínské ulici, všimli jsme si pár omámených ryb u břehu. Přímo u vody jsme viděli desítky dalších a každou minutou jich přibývalo. Zavolali jsme hasiče, policii i rybáře,“ říká Slavík. Po asi půl hodině situace podle něj vygradovala a viděl až stovky mrtvých ryb, mezi nimi i metrové candáty.

Policie a Česká inspekce životního prostředí začaly okamžitě situaci vyšetřovat. Rybáři už na místě podezřívali otravu kyanidem, což se nakonec i potvrdilo. Čtyři měsíce po úniku chemikálií měla inspekce podezření na dva viníky - chemičku BorsodChem a galvanovnu Galvan CZ. A letos v září dostaly obě firmy pokutu, protože měly nakládat s kyanidem a zinkem v rozporu s předpisy a jejich únik mohl přispět ke znečištění řeky. Za asi devět měsíců je tak případ „dořešen“. 

K podobným haváriím dochází podle rybářů na Odře několikrát do roka. Mezinárodní komise pro ochranu Odry před znečištěním v posledních letech zaznamenává významný nárůst hlášení o znečištění řeky. Zatímco dříve šlo o jednotky případů ročně, od roku 2022 jsou to více než dvě desítky událostí každý rok. V roce 2024 jich bylo 28.

„Nutně to neznamená, že je více krizových situací a havárií. Po ekologické katastrofě v Polsku v roce 2022 jsme posílili monitorovací sítě, kapacity laboratoří a postup výměny informací, takže díky tomu rozpoznáme a zachytíme více událostí,“ vysvětluje za komisi nárůst čísel Daniel Pokorný. Hlášení dodávají varovná centra, která jsou v tuzemsku v Ostravě a v Hradci Králové.

Havárií, jako byla ta na Odře loni v prosinci, by ale do budoucna mohlo ubývat. Končící vláda Petra Fialy přijala novelu vodního zákona, díky které budou muset firmy, které vypouštějí odpadní vody do řek, neustále sledovat své výpustě a v případě nehody zasáhnout ještě dříve, než se voda vypustí z areálů. Novela má platit od ledna příštího roku.

Odra byla v době rozvinuté průmyslové výroby v Ostravě dominantní řekou, která napájela závody těžkého průmyslu a končily v ní vypouštěné odpadní vody z výroby nebo těžby. Mezi největší znečišťovatele dnes patří podle údajů Povodí výrobce buničiny Biocel Paskov, ŽDB Drátovna v Bohumíně, výrobce a distributor elektřiny Energetika Třinec nebo chemička BorsodChem.  

Podle dat Českého hydrometeorologického ústavu odborníci v sedimentech Odry v Bohumíně loni našli například nejvyšší koncentrace polycyklických aromatických uhlovodíků v Česku. Tyto látky vznikají nedokonalým spalováním a pocházejí z chemiček, koksoven, elektráren či tepláren. 

„Některé látky z polyaromatických uhlovodíků jsou rakovinotvorné, například benzo(a)pyren je první zjištěný chemický karcinom, a některé z nich způsobují genetické změny na DNA a nevíme, co to udělá při dlouhodobém působení,“ vysvětluje dopady na zdraví lidí profesor Pavel Danihelka z Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví na Lékařské fakultě Ostravské univerzity.

K lidem se z vody tyto látky dostanou nejčastěji díky odloveným rybám, které konzumují rostliny či menší ryby, ve kterých se hromadí škodliviny. Jedna snězená ryba nemusí nic znamenat, ale dlouhodobá konzumace už může. „A ty látky můžeme dostávat do těla i jinými cestami. Sčítá se to,“ uvádí Danihelka.

V řece je také vyšší koncentrace těžkých kovů nebo železa. A to nejen ze současnosti. Některé látky jsou uložené v sedimentech, tedy na dně nebo v březích toku, desítky let. Ukázala to například studie olomouckých vědců z roku 2019, která zjišťovala míru znečištění některými látkami v meandrech Odry u Bohumína. Výsledky potvrdily vysoké koncentrace zmíněných uhlovodíků ze závodů těžkého průmyslu, které pracovaly s dehtem nebo ropou, a to jak z nedávné doby, tak například ze 70. let 20. století.

Průmyslové znečištění, například odpadní vody z hutnictví a strojírenství, podle Povodí Odry také toky oteplují, snižují v nich obsah kyslíku a schopnost řeky se sama očistit.

Odra komunitní

Tomáš John chodí relaxovat k Odře už třicet let. V polovině září letošního roku má ve vodě natažený prut, nechybí ani skútr. Celý v maskáčovém oblečení se natahuje a hází do vody druhý prut. V Bohumíně, u mostu do polských Chalupek, chytá ryby jen sportovně, nejí je. „Dřív jsem tady chytal bílé ryby, jako cejny, plotice, ale to už tady není, protože je tu hodně sumců. Často chytám i kapry,“ říká John.  

Rybáři také vnímají, že za posledních dvacet let značně klesl průtok v Odře. „Ty řeky jsou kanály, které mají sloupec vody pět, osm centimetrů a pak v tom nic nežije. Ten zbytek, který tam ještě žije, vyzobou rybožraví predátoři, protože to mají jednoduché. To je celý problém těch řek,“ hodnotí obecně situaci rybářský technik Jakub Vávra z Českého rybářského svazu pro Severní Moravu a Slezsko. 

O zlepšení celkového stavu povodí Odry se snaží mezinárodní koalice neziskových organizací pod názvem Čas na Odru. Zapojená je do ní také zmíněná česká Koalice pro řeky nebo organizace Arnika, která se zabývá ochranou životního prostředí. Čas na Odru vznikla na začátku tisíciletí, kdy se české, polské a německé organizace spojily proti snahám polské vlády o další regulaci Odry a stavbu přehrad.

Iniciativa míří směrem k parlamentům a vládám, v současné době především v Polsku. „Za českou stranu přispíváme s naším know-how co se týče revitalizací nebo přírodě blízkých protipovodňových opatření, které sdílíme,“ popisuje Vlastimil Karlík z Koalice pro řeky. Na polské straně už se zapojeným organizacím podařilo začít pracovat na konkrétních revitalizačních projektech, jsou zapojení do připomínkování novely zákona, kterou k tomu polská vláda chystá. 

Koalice Čas na Odru zpracovala vizi řeky, kde píše například o zpřísnění zákonů pro vypouštění slaných vod z dolů, obnově lužních lesů nebo zavedení metod ekologického zemědělství. 

Karlík si uvědomuje, že vize je poměrně obecná, vychází ale ze zákonů a směrnic, které přijaly jednotlivé státy a které podle něj nedodržují. „Jsou to především evropské směrnice. Rámcová směrnice o vodách, kterou žádný členský stát EU zatím není schopen naplnit, i když v rámci té směrnice se připravují programy opatření nebo plány Povodí a akce, které mají proběhnout, aby se ta směrnice naplnila,“ vysvětluje Karlík s tím, že se posledních dvanáct let proklamované akce jen přepisují. Podle něj se nedodržuje ani národní strategie biodiverzity nebo národní plán adaptace na klimatickou změnu.

Česko ale není v nedodržování vlastních zákonů či evropských směrnic samotné. Podle Karlíka se to děje i v Polsku a v Německu. A týká se to i mezinárodních úmluv, které řeší přenos znečištění mezi státy.

„U vodních toků je to jednosměrné a je to problém. Říkáme si střecha Evropy, odtéká od nás voda, ale bohužel odtéká i s těmi znečišťujícími látkami. Ty se pak koncentrují v deltách u Baltského moře. Vzniká tam takzvaná dead zóna, která není vhodná pro život,“ vysvětluje problém geomorfolog Hradecký z Ostravské univerzity. 

Úmluvy jsou ale vcelku bezzubé. Nic státům nepřikazují, kromě povinnosti varovat vedlejší zemi o havárii. Součástí nejsou ani žádné pokuty nebo finanční odpovědnost.

Text editovala Klára Filipová.

Článek vznikl díky podpoře organizace Jouranlismfund Europe v rámci programu na podporu přeshraniční spolupráce v oblasti lokální žurnalistiky.