Nejdřív bydlení, pak ostatní. Prevence a Housing First snižují pády na ulici

„Bydleli jsme v Přívoze na Palackého. A tam mi kluk začal hulit, strašně se mi tam děcka zkazily. A všem sousedům to bylo jedno. Skoro nikdo nepracoval, nikdo se tam o nic nestaral,“ popisuje paní Alena v malé kuchyni pronajatého bytu v Hrabůvce s výhledem do sídliště. 

Paní Alena je dodnes přesvědčená, že právě tam syn sklouzl k tvrdým drogám. „On si pak našel i partnerku, o té jsem dlouho vůbec nevěděla, že bere,“ vypráví.

Z Přívozu se rodina přestěhovala do podnikového bytu v Kunčičkách, který získal Alenin muž díky práci pro Novou huť. Jenže domy převzal nový majitel, do lokality začal stěhovat sociálně slabé rodiny, a sousedství se během pár let rozpadlo. „Jak se odstěhovali ostatní a udělali z toho sociální byty, byla to katastrofa,“ vzpomíná Alena. „Když potkani pokousali sousedovic holčičku, říkala jsem si, že tam už nebudeme,“ vzpomíná. „Čtrnáct dní jsem nevařila. Doma vycíděno — otevřete dveře a venku zatuchlina, odpadky na chodbách, potkani,“ dodává Alena. V tu dobu neměli moc možností, kam se z nevyhovujícího bydlení přestěhovat. 

Nejisté a nevyhovující 

V České republice je ztrátou bydlení ohroženo přes 300 tisíc lidí. A přímo v bytové nouzi, tedy na ulici, na ubytovnách nebo ve velmi nejistém či nevyhovujícím bydlení - podobně jako byla Alena s rodinou, je přes 160 tisíc lidí, z nichž přes šedesát tisíc jsou děti do 18 let. 

Bezdomovectví u nás nevzniká „na lavičce“. Začíná v nedostupném bydlení, diskriminaci na trhu s nájmy a po životních zlomech, jako je úraz, nemoc, rozchod nebo ztráta práce.

Situaci s bydlením zhoršuje i to, že je čím dál méně dostupné pro většinu společnosti. „Největší problémy jsou v deprivovaných regionech - Moravskoslezském, Karlovarském a okolí Chomutova. Je tam vyšší prevalence nedostatku bydlení, nízkopříjmových skupin a nízké kvalifikace. To souvisí s celkovou deprivací těchto regionů,“ říká Martina Mandová z pracovní skupiny pro ukončování bezdomovectví na ministerstvu práce a sociálních věcí.  

Evropa zažívá růst cen bydlení a v mnoha zemích rostou počty lidí, kteří vydávají nepřiměřeně vysokou část příjmů na nájem, nebo vůbec nemají kde bydlet. Například ve Francii se počet bezdomovců za poslední dekádu více než zdvojnásobil. Česká republika patří dokonce k nejvíce zasaženým zemím – ceny bytů stouply od roku 2015 o 150 procent, zatímco mzdy jen o 62 procent. 

Ve chvíli, kdy Alena a její rodina nevěděli, kam jít, snacha přinesla kontakt na organizaci Nová možnost zapojenou do projektu Housing First. Alena tak dostala možnost nastěhovat se do standardního nájemního bytu.

Jisté nájmy, ochrana před diskriminací 

Programy Housing First fungují tak, že lidem v nouzi nabídnou okamžitý přístup ke standardnímu nájemnímu bydlení, a to bezpodmínečně - člověk tedy nemusí abstinovat nebo mít zaplacené veškeré dluhy. 

„Když má člověk domov, má stabilitu a prostor řešit ostatní problémy,“ vysvětluje Jana Volná, manažerka sociálních projektů v Nové možnosti, která právě s paní Alenou pracovala od začátku. Smlouva k bytu je podepsaná mezi majitelem a nájemcem, ale neziskovka se chová jako správce – garantuje, že nájem dorazí včas, zařídí drobné opravy a taky pomáhá řešit možné konflikty se sousedy. Soukromníky to motivuje, aby svůj byt pronajali, a to i Romům nebo samoživitelkám, kteří jsou na trhu s bydlením diskriminovaní.