Hlavní město pervitinu? Nálepku dostala Orlová kvůli zpackanému testování

„Okamžitě se rozkřiklo, že se na Studánce berou drogy. Diskutovalo se o tom na sítích, zaznívalo to mezi dětmi a lidé mi říkali ‚Aha, ty učíš na té škole, kde se fetuje‘,“ vzpomíná dnes Dagmar Murová, má bývalá třídní učitelka a tehdejší metodička prevence. Dodává, že po čase ani neměla sílu to pořád dokola vyvracet. Škola se objevovala ve zpravodajství TV Nova, v té době nejsledovanější televize, a v ilustračních záběrech lokální televize Polar.

Orlovou jako město fetujících školáků představovala i on-line média:

Hlavní město pervitinu. Nuda v Orlové dohání stále víc mladých k drogám (Info.cz)

Zdrogovaní deváťáci v Orlové. Čtvrtina dětí se oddávala pervitinu nebo marihuaně (Blesk.cz)

Čtvrtina deváťáků v Orlové bere drogy. Většinou pervitin, ukázal průzkum (Novinky.cz)

Drogový skandál mezi deváťáky Orlové: Město reaguje testováním (TN.cz)

Základní škola Ke Studánce, kde rovněž testování proběhlo, mediální pozornost pocítila i napřímo. Podle současného ředitele Roberta Kalety zaznamenala v době největší pozornosti odliv žáků při zápisech do první třídy. „My to tu neseme, a nesli jsme strašně špatně,“ říká. Informace o průběhu testování přitom jeho předchůdce podával médiím v dobré víře – „ale obrátilo se to proti nám,“ vypráví Kaleta. 

Celá Orlová i škola se staly synonymem „míst, kde se berou drogy“.

Dramatické, ne nejhorší

„Dodnes hledají senzaci, spojují Orlovou se známou drogovou scénou. Občané ale ví, že to není tak hrozné, že v ostatních městech na tom nejsou základní školy jinak,“ stěžuje si na média Roman Galia, druhý místostarosta Orlové, jenž má na starosti školství, bezpečnost a sociální oblast.

V roce 2016 působil jako předseda Komise pro prevenci kriminality a drogové problematiky. Jak sám podotýká, i kvůli svým zkušenostem bývalého velitele městské policie, je v případě uživatelů drog spíše pro represivní přístup. Z vedoucí pozice se rozhodl testování na drogy ve školách zorganizovat, ač ho od toho jeho okolí údajně odrazovalo. „Já jsem tlačil na pilu, že by bylo fajn někdy zkusit i tvrdá data, protože ta neexistovala. A byl jsem od toho odrazován všemi. To se bavíme zhruba o roce 2015.“

Prvotním impulsem byla pro Galiu informace, že v roce 2014 vyměnili terénní pracovníci dnes již nefunkčního orlovského K-Centra svým drogově závislým klientům asi padesát tisíc setů jehel. Spojil se tedy s centrem Accendo. Tento ostravský vědecko-výzkumný ústav právě dokončoval strategii protidrogové politiky v Moravskoslezském kraji a v rámci toho také měřil komunální odpadní vody na látky, které ukazují na užívání drog. 

„Napadlo mě, že bych totéž mohl zkusit přímo na kanalizaci škol, než vyvoláme chaos testováním žáků. Dávali jsme pozor, aby tam nebyly příměsi třeba ze sídliště. Věděl jsem, že to bude kontroverzní téma,“ říká místostarosta. Proto se měl spojit s Karvinou a Bohumínem, a zapojit se měl i Havířov. 

„Jen oni to nikdy neřekli do médií,“ vysvětluje Galia, proč nálepku drogového města získala jen Orlová.

Přítomnost látek, jež ukazují na možné užívání drog, zjistila laboratoř v odpadních vodách na dvou základních školách, a na jedné střední škole, kterou Galia vybral kvůli srovnání. O které školy konkrétně šlo, odmítl upřesnit (redakce Okraje sice má určitou představu, zveřejnění názvů by však mohlo vést k další stigmatizaci, pozn. red.). Výsledky současného místostarostu v obavách utvrdily. „Na základních školách bylo více tvrdých drog a na střední více THC (hlavní psychoaktivní látka konopí). Ale nezjistíme, kdo to byl – jestli učitelský sbor, uklízečky nebo děti, a už vůbec ne nějakou četnost,“ přiznává. Následně se Galia a jeho kolegové rozhodli otestovat samotné žáky. 

Jak plyne z vyjádření mluvčího Karviné, v tuhle chvíli skončil jednotný postup tří měst. Jelikož nebylo možné zajistit srovnatelné podmínky testování, Orlová, Karviná a Bohumín dál postupovaly samostatně. „Zveřejnění výsledků mimo původně plánovaný rámec vyvolalo silnou veřejnou i odbornou reakci. S ohledem na náklady, logistiku a možné dopady na školy i děti jsme se v Karviné rozhodli testování nespustit a zvolili jiné formy prevence, které považujeme za udržitelnější a citlivější,“ popisuje mluvčí města Jan Šimerda.

Mluvčí Havířova Rosalie Seidl Pokorná potvrdila, že také netestovali, ale neuvedla důvody. Tisková mluvčí Bohumína Lucie Špačková podotýká, že město výsledky šetření odpadních vod nikterak netajilo. „Už 3. května 2016 jsme zveřejnili tiskovou zprávu s jasným závěrem, že i naše děti experimentují s marihuanou, extází a pervitinem, a rozeslali ji všem médiím, včetně celostátních deníků. Ty pak zprávu zveřejnily.“

Média psala i o Bohumíně, ale daleko větší zájem vyvolalo přímé testování dětí v Orlové. Podle mluvčí Bohumína by testování nepřineslo, na rozdíl od prevence, žádné přínosné výsledky. „Podrobnější čísla sama o sobě neřeší problém; proto jsme se soustředili na následné kroky,“ říká Špačková. Jako příklad uvádí zapojení rodičů, školní preventivní programy, spolupráci s neziskovými organizacemi, dohled asistentů prevence kriminality a městské policie v okolí škol nebo projekt „Protidrogový vlak“.

Galia se ale rozhodl testování ze slin v Orlové přeci jen provést. „Než jsme to provedli, vzal jsem průzkum, který je běžně dělaný v rámci ESPADu (Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách) a položili jsme na každé škole dětem stejné otázky, ze kterých vychází naše národní strategie. Sehnal jsem si 95 procent souhlasů rodičů s tím, že to bude provedeno. Oslovil jsem OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí), aby bylo zaručeno, že děti nebudou ohrožené a oslovil jsem i pedagogický sbor každé té školy,“ vypráví současný místostarosta.

Zde se však v Orlové od studie ESPAD odchýlili, ta totiž pracuje jen s dotazníkovým šetřením mezi studenty. Konkrétní metodika nebyla konzultována s odborníky, ale navrhl ji Galia společně s kolegou Davidem Pěntkou – odběru vzorku se účastnil učitel, zástupce OSPODu a zpravidla i školní metodik prevence. Vzorky se dávaly do bedny, a následně je ve vedlejší místnosti vyhodnocovali dva strážníci městské policie.

Výsledky se přitom výrazně lišily od údajů získaných z dotazníků. „Člověk, který ty testery dodal (šlo o testy na drogy ze slin Rapid WIPE S, pozn. red.), uváděl asi 10procentní chybovost. I kdyby byla chybovost 50 procent, byl by to každý osmý žák, což je stále děsivé číslo. Byly tam v podstatě všechny typy drog, včetně kokainu,“ vzpomíná Galia s tím, že zvolili čas po velikonočním víkendu, kdy se mezi dětmi očekával větší výskyt drog. 

Chyba? Nezvládnuté testování

Jak se špatná pověst Orlové šířila, rostly pochybnosti, jestli město s necelými třiceti tisíci obyvateli může na základě anonymního výzkumu žáků skutečně vést žebříčky užívání drog. „Vznikaly diskuze, co z toho je pravda, protože my jako kantoři jsme nezaznamenali, že by naše děcka byla na tvrdých drogách. Za celou dobu, co jsem ve funkci, i co byl můj předchůdce, jsme nic takového nezachytili. Zdálo se nám to přehnané,“ poznamenává ředitel ZŠ Ke Studánce Robert Kaleta.

Problém je už v samotném testování ze slin. To je, na rozdíl od odběru krve, jednoduché a neinvazivní. Odhalí ale jen nedávné požití drog a je náchylné k falešně pozitivním výsledkům. Redakce s dotazem na interpretaci testů oslovila statističku Beatrice Elenu Chromkovou Manea, která se specializuje na kvantitativní výzkumné metody.

„Máme tři způsoby, jak můžeme chybovost interpretovat. Chybovost deset procent nám nic neříká, protože to může znamenat různé věci – může jít o procento falešně pozitivních, procento falešně negativních, anebo také o 10 procent špatně klasifikovaných žáků, kteří buď drogy berou, nebo neberou,“ tvrdí Chromková. Připomíná například období pandemie covidu-19, kdy se o spolehlivosti testování hojně diskutovalo.

„Byla to velmi důležitá debata, zvláště u screeningových testů. Nemůžeme vycházet jen z jednoho čísla. Falešně pozitivní míra udává podíl těch, kteří drogy neužívají, ale byli testem označeni jako pozitivní, a míra falešně negativních udává podíl uživatelů, které test neodhalil. Podstatná je přesnost testu, ale záleží také na prevalenci, tedy na tom, kolik žáků v rámci orlovské populace drogy skutečně užívá. Pojem incidence zase označuje případy nových uživatelů. Až z těchto údajů můžeme počítat nějaké pozitivní, nebo negativní prediktivní hodnoty, které nejsou inherentní vlastností testu,“ vysvětluje.

Tato čísla ale podle Chromkové v celé debatě o testování v Orlové chybí. Dodává, že uváděná 10procentní chybovost je proto velmi neurčitý údaj a tvrzení, že „každý čtvrtý deváťák v Orlové bere drogy“, se z něj vyvodit nedá.

Podle adiktologa Benjamina Petruželky, který na pražské klinice adiktologie zpracovává zprávy o drogové situaci v krajích, mohla být zjištění nadhodnocená. Použité testery totiž reagují i na některé léky. To potvrzuje na svém webu i společnost Lindgrove, s.r.o., která se testováním na drogy zabývá. A podle americké forenzní toxikologické společnosti Axis mohou některé imunologické screeningové testy vykazovat falešně pozitivní výsledky na amfetaminy v důsledku užívání běžně dostupných léků, jako jsou přípravky obsahující pseudoefedrin (v Česku dostupné pod názvy Modafen, Clarinase nebo Paralen Plus, pozn. red.), případně některá antidepresiva, jako Fluoxetin, který může být předepisován i dětem.

„Drogový test ze slin není stanovené měřidlo. Výsledek orientační kontroly nemůže sloužit jako důkaz, protože může docházet k falešné pozitivitě. Důkazem je pozitivní přítomnost návykových látek v krvi. Z tohoto důvodu po orientačním vyšetření následuje vždy odborné lékařské vyšetření ve zdravotnickém zařízení,“ uvádí tiskový mluvčí Policejního prezidia ČR David Schön, proč se policie nespoléhá jen na testy ze slin. Po pozitivním testu u řidičů následuje odběr krve a laboratorní zkoumání. K tomu v Orlové nedošlo.

A své limity má i testování kanalizačních vod, a to i když ho provádí akreditovaná laboratoř.

Podle Věry Očenáškové z Oddělení hydrochemie Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, které se podílelo na orlovském šetření odpadních vod, mohou výsledky ovlivnit i vlastnosti toho, jak se zbytky po užívání drog chovají v kanalizaci. Rozdíly jsou i mezi tím, jak na drogy reaguje tělo různých lidí – záleží na věku, pohlaví, zdravotním stavu a třeba i době užívání. Nejistotu do celého procesu může zanést i to, jakým způsobem se vzorky z kanalizace odebírají.

„Při interpretaci je třeba postupovat velmi obezřetně, je třeba uvést co nejvíce skutečností, které by mohly ovlivnit výsledky. Postup má poskytnout doplňující informace k odhadům užívání nezákonných drog získaných tradičními způsoby,“ zdůrazňuje Očenášková, podle které je třeba i citlivě komunikovat výsledky, aby nedošlo k falešné stigmatizaci místa, kde testování proběhlo.

Jak testování z odpadních vod, tak i to ze slin podle Očenáškové zjistilo stejné drogy: marihuanu, pervitin, amfetamin a extázi. V jedné ze škol testy zjistily i kokain, což Očenáškovou dle jejích slov překvapilo. Podle ní mají testy ze slin tu výhodu, že je možné spočítat pozitivní osoby, což při zkoumání kanalizační vody možné není. 

Od testování v Orlové podle Očenáškové proběhly i další rozbory, údajně s obdobnými výsledky. U kterých škol Očenášková neuvedla, nicméně registr smluv eviduje takovou zakázku od základní školy na Praze 4.

Místostarosta Galia dnes tvrdí, že s určitou chybovostí počítal. „Samozřejmě na to mohou mít vliv i nějaké léky na různé typy nemocí a to samozřejmě může zkreslit výsledek, ale úplně přesně jsem ho nepotřeboval. Já jsem chtěl jenom vědět, jestli experimentují a zhruba jak to může být velké.“

Adiktolog Petruželka vidí problém v tom, že obcím často chybí odborná podpora, jak mají u protidrogové politiky postupovat. Tuto roli by měl plnit krajský protidrogový koordinátor, spojovací článek všech úrovní systému, případně koordinátor na obecní úrovni. Podle adiktologa ale mají v rámci republiky malé úvazky, proto jsou jejich služby obcím špatně dostupné, městským preventistům zase mohou chybět odborné znalosti a kapacity. Pokud se ve městech neangažují odborníci z neziskových organizací nebo státních institucí, tak podle Petruželky dochází ke zbytečným a potenciálně škodlivým akcím, jako je plošné testování žáků na drogy ve školách.

„To prostě není dobrý přístup, může to být velmi stigmatizační. Je to mediální zkratka, na základě špatného vyhodnocení dat. Vždy bychom se měli snažit výsledky potvrzovat, triangulovat (kombinovat různé metody výzkumu) s nějakými jinými zdroji dat a porovnávat. Srovnání na úrovni měst by bylo strašně drahé,“ popisuje Petruželka.

Galia také přiznává, že sdělovat médiím výsledky šetření, které organizoval prakticky na vlastní pěst, vůbec neměl v plánu. „Bohužel to někdo propálil, tak se tady sjeli všichni novináři a ostatní města už do toho nikdy nešla a já to neměl s kým porovnat. Takže Orlová má nálepku, ale ta nálepka existuje z důvodu, že jsme o tom mluvili nahlas,“ míní.

Orlová jako drogové doupě? Těžko

Podle Petruželky postrádá Moravskoslezský kraj důkladný monitoring drogové scény a kapacity adiktologických služeb včetně prevence. „Kraj zatím nejevil zájem, abychom pro ně udělali analýzu drogové situace, což je v rámci celé třaskavé situace škoda. Rádi bychom do této situace vstoupili. Ve veřejných zdrojích toho moc není a poslední zhodnocení z roku 2019 je navíc dost stručné,“ kritizuje.

Chybí proto i detailnější informace z jednotlivých obcí: například odhady o poměru rekreačních a rizikových uživatelů. Pravidelné monitorování trendů mezi mladistvými pak probíhá pouze na národní a krajské úrovni. „Nižší geografická jednotka už může v těchto případech narážet na nutnost zachovat anonymitu respondentů,“ vysvětluje Pavla Chomynová, vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti. Nejrizikovější uživatelé – tedy dlouhodobí, injekční, kteří zpravidla preferují pervitin a opioidy (např. morfin, heroin) – se obvykle soustřeďují ve velkých městech, kde jsou nelegální drogy i snadněji k dostání.

Na otázku, zda je Orlová hlavním městem pervitinu, odpověděli dotazovaní experti bez zaváhání záporně. „Žil jsem tady dvacet šest let a pracuji patnáct, ale v Ostravě, kde teď žiju, je situace podle mě tisíckrát horší. Ten výzkum nebyl dobře udělaný,“ říká Jakub Lasota, pracovník v sociálních službách a vedoucí nízkoprahových zařízení Futra a Maják v Orlové. 

Ani z pohledu místostarosty Bohumína Igora Bruzla nejde o problém omezený pouze na jedno město. „Od začátku tvrdíme, že problém nezná hranice katastru. Odpadní vody ukázaly podobný stav jak v Orlové, tak v Bohumíně. Proto jsme šli cestou otevřenosti a společné akce bez nálepkování sousedů a s respektem k dětem i rodičům,“ doplňuje. „Ti, co jsou znalí, věděli, že v sousedních městech byla situace stejná, ne-li horší. Šlo tedy spíš o to, co dnes označujeme jako dezinformaci – kdy se z celé reality zdůrazní jenom jeden prvek,“ dodává ředitel orlovské základky Robert Kaleta.

„Jako starý narkoman mám pro drogové poklesky spoluobčanů pochopení, zpráva ze severu Moravy ale vyděsila i mne. Zdá se, že totálně selhává protidrogová prevence a ze čtvrtiny našich dětí vyrostou závislé ruiny. Alespoň v Orlové,“ napsal novinář Jiří X. Doležal pro Reflex.cz v článku Prevence selhala. V Orlové je každý čtvrtý deváťák na piku

Nálepky, které nevysvětlují

Nálepka Orlové, jako „hlavního města pervitinu“, vznikla na základě kontroverzního a nedokonalého výzkumu v kombinaci s mediálním pokrytím bez širšího kontextu. Podle socioložky z Ostravské univerzity Nicole Horákové Hirschlerové takový přístup zjednodušuje složitou realitu.

„Tato označení mají tendenci zafixovat se v kolektivní představivosti a přetrvávat, i když se realita dávno změnila,“ vysvětluje. Důsledky jsou podle ní viditelné nejen v tom, jak je dané město vnímáno navenek, ale i ve vnitřním sebepojetí obyvatel. „Stigma dopadá na školy, úřady nebo neziskové organizace, které pak čelí nižší důvěře nebo stereotypním očekáváním. U obyvatel může vést k nízké míře občanského zapojení, ale i k pocitu, že ‘tady to stejně nemá cenu měnit’. To je velmi nebezpečné, protože bez důvěry ve změnu se město těžko rozvíjí a hledá nové směry,“ dodává expertka na urbánní sociologii. 

Boj proti stigmatizaci ale není podle Horákové nemožný: „Vyžaduje to dlouhodobou strategii – komunikaci úspěchů, podporu místních iniciativ, zapojení škol a veřejnosti do vytváření pozitivního obrazu města. Klíčová je práce s mladou generací, která může být nositelem změny. A i když se může zdát, že někteří obyvatelé už „zlomili hůl“, právě oni potřebují být znovu vtaženi do dialogu o budoucnosti města. Je důležité ukázat, že Orlová není jen nálepkou, ale živým místem s konkrétními lidmi, a jejich příběhy a úsilí si zaslouží být slyšeny.“

Škody, ale i užitek

Po testování, jakkoli nepovedeném, se město rozhodlo situaci řešit, a veřejná pozornost mu v tom paradoxně pomohla. Na orlovské základní školy se podle Galii v souvislosti s kauzou zaměřila Česká školní inspekce. Probíhá tu také spolupráce s OSPODem, městskou policií či Krajskou hygienickou stanicí. Místostarosta si pochvaluje i pomoc odborníků z pražské Kliniky adiktologie. „Pravidelně k nám jezdili a díky jejich pomoci jsme proškolili všechny pedagogické sbory,“ vzpomíná. Vznikl i oceňovaný interaktivní program pro žáky prvního stupně nazvaný Kočičí zahrada: v něm se děti pomocí příběhu o kočkách učí zvládat rizikové situace související s drogami. 

Podle Kalety dobře funguje i spolupráce ředitelů škol napříč městem. Pokud se objeví nová návyková látka, vedení školy o tom informuje rodiče přes on-line školní platformu. „Základem je, že školní řád zakazuje vnášení drog a látek, které je připomínají, do areálu školy. A samozřejmě neustálá prevence, která je základ všeho. Při jakémkoli nálezu či podezření se situace hlásí metodikovi prevence a výchovnému poradci,“ líčí Kaleta předem vymezený postup.

Pokud se potvrdí, že zabavená látka je droga, metodik věc oznámí rodičům a u závažnějších případů i policii. Rodiče se pak dozví i o případech, kdy má škola podezření, že jejich dítě drogy užívá. Sami pedagogové děti netestují, nemají na to odbornost, rodičům ale poradí, kam se mohou obrátit.

V Orlové taky dětem a mladistvým pomáhá organizace Modrý kříž, pro mladší jsou k dispozici nízkoprahová centra Futra a Maják. „Děláme besedy a preventivní programy – děti ještě dřív, než se k něčemu dostanou, tak od nás slyší informace, které je od toho mohou odradit. A když už je teda někdo uživatelem, tak to s ním řešíme a konzultujeme, nebo je posíláme na návazné služby,“ popisuje vedoucí zařízení Futra Jakub Lasota.

„Provádíme intervenci, co je trápí, co zrovna řeší. Zhruba kolem patnácti dětí vždycky přijde. Poprvé nepřichází s tím, že chtějí něco řešit, ale protože jsou tady kamarádi, jsme tu my, je tady zábava. A řeší úplně vše – od školy přes rodinu, závislosti až po vztahové problémy,“ přibližuje Lasota. Jeho tým tak přirozenou cestou odkrývá, co dítě trápí a jak mu mohou pomoci. Vyráží i na základní školy, kde na besedách promítají tematické dokumenty a představují svůj klub.

Do Futry přicházejí zejména takzvaní experimentátoři, tvrdých drog se podle Lasoty dotkne jen málokdo. „Víc je tady uživatelů, co kouří. Někteří i šňupali, už to bylo ale dávno a v rámci experimentu. A fakt je napočítáme na prstech jedné ruky,“ říká s tím, že pokud někdo užívá pervitin, tak do podobných zařízení spíše nepřijde.

Jakub Lasota z Futry zdůrazňuje, jak důležitá je role rodičů. Ti ale často nemají informace, případně si myslí, že zrovna jejich dítěte se problémy s drogami nemohou dotknout. „Rodiče nemají povědomí, netuší, co je kratom a jaké existují drogy. Chtělo by to apelovat i na jejich vzdělání. Znám příklady, že rodiče kupují dětem elektronky (elektronické cigarety),“ kritizuje Lasota.

Ředitel školy Ke Studánce Kaleta také zaznamenal nízkou účast rodičů na školních preventivních akcích. Tvrdí, že se zajímají jen ve chvíli, kdy problém nastane. „Snažili jsme se rodiče pozvat na některé přednášky, ale po dvou pokusech jsme skončili. Zájem je minimální,“ stěžuje si Kaleta.

Pro drogy do automatu

Zdali se v Orlové situace s drogami od roku 2016 zlepšila, nelze jasně odpovědět. Relevantní data k takovému zhodnocení nejsou k dispozici. 

Ředitel Kaleta tvrdí, že se zatím s případy tvrdých drog ve škole nesetkal. „Měli jsme jenom takovou aférku po distanční výuce – nikotinové sáčky. Řešili jsme, proč je dětem blbě od žaludku. To byl vlastně jediný problém, i když se tu minulý rok začaly objevovat automaty a děti okolo toho začaly šmejdit.“ Naráží tím na volný prodej psychomodulačních látek, jako kratom nebo HHC (jedná se o látku podobnou THC z konopí).

„HHC je nejhorší. Myslím si, že to může spoustě dětí, co začaly kouřit legální trávu, ublížit. Hlavně to, že se tam prodávají i medvídci. Přivádí to silné stavy, které děti neodhadnou. Je to vedle kratomu největší problém – HHC způsobuje duševní poruchy, a kratom, který by měl být nelegální, úplné kolapsy organismu,“ neskrývá rozladění vedoucí nízkoprahových center Lasota.

Rostoucí dostupnost nových látek ovlivňujících psychiku zneklidňuje i další odborníky. Kromě kratomu, nikotinových sáčků, HHC či konopí s vysokým obsahem THC upozorňují adiktologové také na nárůst užívání psychoaktivních léčiv mezi mladistvými. 

Podle studie o rizikovém chování dětí, kterou loni udělala Univerzita Palackého v Olomouci, sice nové látky, jako jsou nikotinové sáčky, zahřívaný tabák či kratom, zatím nepatří mezi nejčastější volbu dětí školního věku, představují nicméně atraktivní alternativu pro experimentování, a to na úkor tradičních substancí, jako jsou cigarety, marihuana nebo alkohol. Výzkum například odhalil vyšší spotřebu zmiňovaných elektronických cigaret. Ty vyzkoušelo devatenáct procent dětí ve věku 11 až 15 let, což je více než klasické cigarety (16 procent).

Psychomodulační látky se často prodávají v pouličních automatech bez ověření věku. „Rodiče jsou pohoršení. Zařídili jsme, aby ty automaty z našich objektů a pozemků zmizely, ale provozovatelé na to reagují okamžitě a za chvíli je najdete jinde,“ stěžuje si radní Galia.

Automaty se stále objevují na soukromých pozemcích mimo dosah městských vyhlášek. Jeden takový stojí i ve frekventované oblasti poblíž sídliště na trase k základní škole Ke Studánce – přímo naproti cukrárně Magnolie. Vedle ní je i kamenná prodejna s kratomem, kolem které chodí denně děti do školy.

Když redakce se svými zjištěními konfrontuje místostarostu Galiu, opakuje již řečené – cílem nebylo poskytnout přesné číslo dětí, které berou drogy a informovat o tom média, ale ukázat na problém užívání návykových látek v mladém věku. 

Zajímalo nás také, zda s odstupem času a po reakcích odborníků vnímá ve svém postupu rezervy, případně by testování žáků orlovských základních škol dnes provedl jinak.

„Nikdy jsme neříkali, že přesně takhle to je, že každý čtvrtý bere drogy. Každý čtvrtý vyšel pozitivní. Potvrzujeme, že ta chybovost tam je, samozřejmě. Smyslem ale bylo poukázat na problém,“ hájí tehdejší experiment Galia. „Já bych do toho hned šel znovu, protože když se podíváte na celorepublikový přístup, tak se těm dětem nevěnuje dost pozornosti,“ dodává a kritizuje rodiče, kteří se podle něj drogové problematice málo věnují.

„Máme zaděláno na obrovský problém, a my jdeme tou liberální a legalizační cestou, a já jsem z toho na nervy. A chtěl jsem na to upozornit. Takže ano, šel bych do toho, abych je zvedl ze židle, aby začali něco dělat. Jde mi o ty děti, dospělí, ať si dělají, co chtějí,“ uzavírá.

Reportáž editoval Jan Cibulka.

Vznik textu podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.