Esej Jana Žabky: Iluze jménem regionální žurnalistika

Andrej Babiš, předseda hnutí ANO, sedí v ostravském jazzovém klubu Parník. Komentuje českou i zahraniční politiku, háže fóry a apeluje na své voliče, aby šli k volbám. Natáčí tam naživo svůj podcast. Je to jedno z jeho prvních setkání s místními občany před volbami do Poslanecké sněmovny.

O hlasy voličů bude totiž usilovat v Moravskoslezském kraji. V minulých volbách tady hnutí ANO udělalo nejlepší volební výsledek po Ústeckém kraji. A dokonce zde Babiš v prezidentském klání porazil prezidenta Petra Pavla.

„Nezapomeňte, že vás minule přišlo jen šedesát procent. A víte, kolik Pražáků? Sedmdesát procent. Když vás bude více, můžeme mít více mandátů,“ říká Babiš fanouškům. Dává to smysl. Kraj patří k nejlidnatějším regionům s třetím největším městem a nízkou volební účastí, takže i vyšším počtem nerozhodnutých voličů. 

Moravskoslezský kraj se vyznačuje hutnickou minulostí, množstvím sociálně znevýhodněných oblastí, exekucemi, odlivem mladých a vyšší nezaměstnaností oproti celostátnímu průměru. Čelí problémům, které pálí, a lidé na ně mnohdy hledají jednoduchá řešení.

Je to také místo, kde lidé častěji sympatizují s protestními a populistickými až extrémistickými politickými proudy. Region, který volí proti Praze. To je vizitka, která láká novináře. Je ale zjednodušující a přispívá k pokřivení moravskoslezského obrazu.

Cesty za bizárem

Když ministr vnitra za hnutí STAN Vít Rakušan loni v lednu zavítal do Karviné se svou „Debatou bez cenzury“, měl zaplněnou celou hospodu svými odpůrci. Dočkal se nadávek, proruských výroků, volání po demisi i kritiky jeho „čecháčtiny“.

Média tam vyslala své reportéry za jistou senzací. Napříč tituly vznikly velmi podobné reportáže o řvoucím davu a politikovi, který to ustál. Málokoho ale tehdy napadlo dodat do reportáže karvinský kontext.

Jak se tam žije? Co místní trápí? Jak se v posledních třiceti letech změnil jejich život? Kde pramení případná zloba vůči Rakušanovi a vládě? Hledat odpovědi na tyto otázky je pochopitelně náročnější než popisovat průběh vášnivého setkání politika s občany. Obzvlášť pokud novinář dostane za úkol reportáž zpracovat v řádu hodin.

Tlak na rychlost v kombinaci s honem za senzací, aby články trendovaly na sociálních sítích, nedávají novinářům mnoho příležitostí porozumět lidem. Přesto je to jejich zodpovědnost. Bez celého příběhu skončí v jednom pytli s křiklouny i ti, kteří na debatě nebyli, kteří své společenské postoje neobhajují sprostými slovy, ale pádnými argumenty a důvody. 

V Karviné, stejně jako v dalších moravskoslezských městech, je takových lidí celá řada. Jejich hlas ale nelze hledat na marketingových akcích. Přesto je ve veřejném zájmu je najít. Nehraje se o nic menšího než o důvěru v žurnalistické řemeslo. 

Poslouchat nevyslyšené

Novinařina zažívá krizi důvěry. Jen necelá třetina Čechů podle nejnovějšího průzkumu Digital News Report věří médiím. Jak ukázal výzkum „Češi a zpravodajství“ Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky z roku 2021, 36 % občanů také téměř vůbec nesleduje zpravodajství. Důvody se liší: od nevyhovujících formátů přes přílišnou negativitu zpráv až po pocit, že média nepokrývají pro ně důležitá témata.

Přestože se tito lidé nezajímají o informace ze svého okolí, chodí k volbám stejně jako ostatní a jejich hlas má stejnou váhu. Nezbytnou součástí svědomité volby je ale i přístup k relevantním informacím. Ne nadarmo kvalitním médiím náleží označení pojistka demokracie.

Tuto funkci ztratí, když se k nim publikum otočí zády. Kvalitní žurnalistika v regionech může být jednou z cest, jak v lidech opět vzbudit zájem o zprávy a vytvořit si k nim důvěryhodný vztah. Dává totiž hlas lidem, kteří se s novináři nikdy nesetkali. Informuje o věcech, které se jich bezprostředně týkají. A může mít i přímý dopad na jejich životy, ať jde o opravu zničeného chodníku nebo o rezignaci politika kvůli rasistickým výrokům.

Realita je, že média v českých regionech spíše zanikají a vzniká jich jen málo. Za posledních deset let klesl počet lokálních novin o celou polovinu. Ty, které přežívají, čelí poklesům inzerce, a dokonce politickým tlakům. Nejhůře jsou na tom odlehlejší obce mimo velká města. Tam je většinou jediným zdrojem informací radniční zpravodaj, o jehož obsahu rozhoduje vládnoucí garnitura.

V regionech, kde média existují v podobě lokálních mutací velkých mediálních domů, značnou raritou zůstává publicistická a hloubková žurnalistika. Místní média jen málokdy jdou nad rámec každodenního zpravodajství. Na vině je především nedostatek financí, personálu i tlak na nezávislost. Nemalou část příjmů z inzerce hradí velké lokální podniky či obecní peníze, což může klást překážky kritické žurnalistice.

V některých oblastech už skoro neexistují nezávislá a pátrací média. Odborníci tomu říkají zpravodajské pouště – lidé tam nemají přístup ke kvalitním informacím. Podle loňského výzkumu Local Media for Democracy tuto definici české regiony naplňují více než ve většině jiných evropských zemí. A nejde jen o problém severní Moravy.

Nezapomněli jsme na vás

Přestože v krajích vznikají nové nezávislé mediální projekty – loni třeba redakce Okraj v Moravskoslezském kraji nebo Regionální média Mostecko –, zásadní úlohu v žurnalistice z českých periferií nadále mají reportéři z Prahy. Mají za sebou mediální kapitál, zkušenosti s neservilní žurnalistikou i schopnost dostat regionální témata na celostátní úroveň.

Mohou také veřejně prohlásit: „Dělám žurnalistiku z regionů.“ Což je novinářsky atraktivní. V poslední době to udělal třeba Jiří Kubík ze Seznam Zpráv: „Případy a příběhy od vás. Z míst, kam média většinou nevidí,“ promují Seznam Zprávy investigativní projekt Ve stínu. Větší aktivitu mimo Prahu ohlásila i Zdislava Pokorná z Deníku N a získala za to vlnu podpory na sítích.

Lidé kvalitní regionální žurnalistiku chtějí. Novináři si to uvědomují. Ve většině případů je však stále jejich práce v těchto oblastech nárazová, povrchová a utopená v záplavě informací.

Poslední hromadný příliv novinářů do Moravskoslezského kraje přišel s povodněmi loni v září. Reportážní fotografie vysoké vody demolující ulice a lidí, kteří přišli o střechy nad hlavou, se pochopitelně objevily na titulních stranách většiny médií. Uběhl půlrok a z médií se zdá, že je krize zažehnána.

Povodně ale s tím, jak se rozvodněné toky vrátily do svých koryt, neskončily. Místní stále bojují s následky. V domácnostech jedou vysoušeče na plný výkon. Probíhají opravy domů i poničených pozemků. Někteří nadále čekají, jestli jejich stavby půjdou k zemi. Výdaje rostou, pomocných rukou ubývá. A klesá i objem informací.

Otázka je, jak by informování vypadalo, kdyby obdobné následky zanechaly povodně v okolí Prahy. Tam pravidelnou pozornost dostává i ucpaná dálnice.

Nepostradatelný smysl

Jestliže ale novinář přijede na Krnovsko, jedno z nejpostiženějších míst, pouze v době povodní, napíše o aktuální krizi a odjede, připravuje se o spoustu zajímavých informací i o nové čtenáře.

Lidé si zaslouží, aby za nimi reportéři přijeli opakovaně nebo na delší dobu. Aby je vyslechli a dali hlas nevyslyšeným příběhům z českých vesnic a maloměst. Je to praktický způsob, jak zhmotnit větu: „My jsme na vás nezapomněli.“ O tom jsou totiž lidé v odlehlejších částech Česka nezřídka přesvědčení.

Regiony se však médiím za kvalitní a dlouhodobou práci odmění. Vytvořené vztahy s místními zdroji nabízejí nevyčerpatelnou zásobárnu nepokrytých témat a lidských příběhů. Novináři poznají kulturu a krásy vzdálenějších oblastí a mohou zde najít i často zdánlivě ztracený smysl – kontrolovat mocné, odhalovat nepravosti a měnit svět k lepšímu.

Ve světě to poslední dobou vypadá, že média tento vliv ztratila. Jde to vidět na jejich vztahu s politiky. Ti je potřebují méně než dříve, protože na voliče díky sociálním platformám dosáhnou bez jejich pomoci. Je pro ně také jednodušší zpochybnit práci novinářů a potlačit osobní zodpovědnost se slovy, že jde o kampaň nebo falešnou zprávu.

Na nejnižší úrovni se situace liší. Obyvatelé menších obcí mají k lokální politice blíže. Témata se přímo týkají jejich životů a na základě publikovaných informací lze požadovat okamžité změny.

Kvalitní regionální žurnalistika ale nevzniká od stolu v pražské redakci. Vyžaduje cestu do terénu, trpělivé naslouchání a ochotu porozumět. Nestačí přijet za politickým kandidátem nebo natočit dramatické záběry. Média, která to pochopí, nezískají jen čtenáře, ale i něco cennějšího – jejich důvěru. A ta dnes znamená víc než kdy dřív.

Esej vyšla ve 123. čísle revue Prostor s názvem Lidi se*ou lidi.

This article was published as part of PERSPECTIVES – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES: goethe.de/perspectives_eu.

Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.